„Brečíme nad tím, jak někdo, necelé dva měsíce před volbami, dělá politiku a marketing.“ Tak nějak by se daly nazvat poslední dny probíhajících sněmovních kampaní. „Bojujeme s populistickým marketingem Andreje Babiše,“ ozývá se ze všech opozičních stran. Někteří už dokonce rezignovali na smysluplné reakce a snažení ve chvíli, kdy si, sami v sobě, určitou věc vyhodnotí jako populistickou či moc marketingovou. Je nepřítelem antiBabiš týmů opravdu populismus nebo snad dokonce politický marketing? Ne, a pravdu si můžeme říci už dnes.
Vzhledem k profesní deviaci sleduji kampaně zevnitř i zvenčí, pročítám si komentáře jednotlivých lídrů a se zájmem hltám debaty na pirátském fóru i jiných interních skupinách. Občas mám energii i na nějaké to televizní vystoupení či podcast. Poslední dobou, nejspíše z leknutí, že preference hnutí ANO už nejsou pod nulou, se v rámci opozičních stran začal objevovat jeden pozoruhodný fenomén. Necelé dva měsíce do voleb si začít stěžovat, že tu někdo dělá politický marketing. Občas si i troufne a dělá to lehce populisticky. Normálně, kdo by to v předvolební kampani čekal? Nádech, výdech, postupně.
Populismus jako základní kámen (nejen) moderní politiky
Půjdeme-li po definici slova, jedná se ve zkratce o směr, který se voliče snaží přesvědčit o tom, že vládnoucí skupina nehájí či přehlíží jeho zájmy. V České republice jsme si, jako vždy, vymysleli vlastní vysvětlení. Populista či populismus jsou označení, naprosto chybně, hanlivá. Při jejich užití vždy prstem ukazují na někoho, kdo zrovna nabízí něco, co se mi nelíbí.
V této fázi jistě stojí za zmínku, že Andrej Babiš je prakticky ideální kombinací výše zmíněných definic. Daleko důležitější je však hledat odpovědi na otázku. Neměla by být snaha zalíbit se voličům přirozenou vlastností a nutností každého politika?
