Předvařená bramboračka Angely Merkelové. Komentář Igora Záruby

Igor Záruba

03. 09. 2017 • 18:55

Kancléřka, která se pyšní svým polévkovým receptem, má v jeho politické obdobě dobrý základ, je jím relativně stabilní voličské zázemí. Tuto konzistenci by ráda dochutila kořením z FDP. 

V polovině listopadu to bude přesně rok, co německá kancléřka Angela Merkelová - sloužící tou dobou třetí funkční období v čele federálního kabinetu - sdělila světu, že je po dlouhém, ale opravdu dlouhém zvažování připravena kandidovat počtvrté. Je absolutně odhodlaná a připravená, řekl tehdy televizi CNN její stranický kolega z  CDU, šéf zahraničního výboru Spolkového sněmu Norbert Röttgen.

Za tři týdny a pár dní k tomu, čili po 24. září, na kdy jsou vypsány všeobecné volby, bude jasné, zda ji toto odhodlání dovedlo k vysněnému cíli. Průzkumy veřejného mínění, podobně jako nálada (nebo snad letargie?) v německé společnosti napovídají, že se tak opravdu stane. A že Angela Merkelová, ikona domácí a eurounijní politické scény, bude kancléřkou počtvrté.

Přesto by nebylo od věci, aby do své pomyslné volební polévky, jak trefně nazval její program deník Franfurter Allgemeine Zeitung, přidala ještě pár ingrediencí.

List se inspiroval kancléřčiným výrokem, že očekává slušnou úrodu brambor, stresující kampani navzdory. Majitelka chalupy v Uckermarku řekla doslova, že to vypadá dobře, nicméně sklizeň ještě nezačala.

O samotném receptu prozradila pak Merkelová následující: „Brambory vždy nasekám s pomocí kráječe, nepoužívám strojek na pyré. Takto zůstanou v polévce malé kousky”. A právě k těmto kouskům, v nichž vidí experti prvky politického konzervatismu, by to chtělo něco přihodit. Ideálně koření, které by zaujalo nerozhodnuté občany a výhru CDU/CSU definitivně pojistilo.

Kus práce zbývá ovšem i s „bramborami”. Poslední srpnový týden strávila Merkelová v Durynsku a ve vinařské oblasti Frank. Motto bylo dané předem - zmobilizovat kmenovou voličskou základnu, která zpohodlněla.

Konzervativní blok CDU a její bavorské sestry CSU si totiž po tři měsíce drží zhruba 40 procent preferencí. Druhá nejsilnější strana SPD Martina Schulze zaostává v průměru o 15 procent. Stejný odstup zažilo Německo před čtyřmi lety. Jenže na absolutní většinu to pořád není.

Bude proto důležité, kolik hlasů dostanou zbylé voliče zbylé partaje, protože CDU/CSU musí s někým vládnout. K mání jsou ideálně liberálové (FDP), momentálně s 10 procenty přízně, zapovězená je naopak protiuprchlická Alternativa pro Německo (AfD), hlásící osm procent.

Pro připomenutí: v roce 2013, kdy se obsazoval 18. Spolkový sněm, vyhrály CDU/CSU s 41,5 procenty, SPD získala 25,7 procenta. Dva výše zmíněné subjekty se do dolní komory nedostaly, FDP měla 4,8 a AfD 4,7 procenta hlasů. O moc se tedy musely podělit, stejně jako v roce 2005, CDU/CSU a sociální demokracie.

Pokud nechce tento model, který je sice politicky stabilní, ale zároveň pro oba tábory ubíjející, zopakovat Merkelová zopakovat už potřetí (velká koalice vládne rovněž nyní),  měla by se držet bramborového návodu. Dobře si připravit kvalitní základ (členskou základnu), získat nové přívržence a doufat, že se jí dostane žádoucí příměsi v podobě myšlenkově spřízněných kolegů z FDP.


SDÍLET