KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Předsedkyně Evropské komise tento týden v poselství o stavu unie věnovala hodně prostoru varování, že musíme omezit naši závislost na Číně. Výborně! S tímto poučením z epidemie nelze než souhlasit, ostatně volal jsem po tom už loni v březnu. Problém je, že Ursula von der Leyenová neřekla to hlavní: že také musíme revidovat Green Deal. Jinak se sice zbavíme uhlíku, ale ne čínských komunistů. Spíše naopak.
Rok a půl od prvního náporu viru se stále více mluví o novém trendu – lokalizaci, coby protikladu globalizace. Nechci se opakovat, argumenty, proč bychom se měli soustředit na posílení evropské soběstačnosti, jsem sepsal už v tomto textu. Podívejme se spíše na praktickou stránku věci, protože to nebude zdaleka tak snadné, jako napsat Ursule jeden projev…
V čem je problém? Především v tom, že většina evropských politiků investovala ohromné množství energie, politického kapitálu a emocí do „svatého boje“ s uhlíkem. Pro ty v bruselské centrále to platí obzvláště. A Green Deal je momentálně nastaven tak, že přímo zve Čínu do Evropy. Náš plán se totiž bez tamních dodávek neobejde a přímo volá po jejich masivním navýšení. Jde mimo jiné o baterie, kde mají pekingští komunisté takřka monopol na potřebné vzácné suroviny i na výrobu. Je to řešitelné, ale musí být vůle.
Nevolám po shození celé zelené strategie ze stolu. S tak krkolomnou otočkou pochopitelně nelze počítat a není to ani nutné. Ostatně nasměrování obřích investic do inovací a transformace průmyslu není špatný nápad a Evropa se díky tomu znovu může stát světovým lídrem. Má to ovšem zásadní podmínku. Stejně jako před tisíci lety, kdy starý kontinent poprvé začal úspěšně předhánět Čínu, musíme vsadit na hlavní západní přednost: svobodu. Pluralita a decentralizace byly našimi výhodami oproti konfuciánské sešněrované strnulosti a musejí být znovu.
Ďábel se skrývá v detailech. Lídři průmyslu obecně souhlasí s reformou výroby, vždyť naše robustní tovární infrastruktura pořád stojí na základech vybudovaných předky v 19. století! Musí ale dostat volnou ruku k tomu, jak ji provést, a nebýt svazováni zbytečnými byrokraticky stanovenými cíli, které vznikají od stolu a nezohledňují praxi a skutečné potřeby.
