GLOSA PETRA HOLCE | Mám to (ne)štěstí, že si ještě pamatuju návštěvy sovětských hlavounů v „sovětském“ Československu. Bývaly to festivaly podlézavého kýče, falešného smíchu a polibků smrti. Teď jsem si vzpomínky na soudruhy z Moskvy oživil při návštěvě amerického ministra zahraničí Mikea Pompea v Praze. Někteří senátoři a komentátoři totiž předvedli hotové peklo.
Snad je to tím, že se u nás senátoři obyčejně těší šestileté nicotě, že teď během Pompeovy návštěvy propadli opojení patnácti minutami slávy a nadšeně se vykoupali v dětinské radosti. Pompeo je politický lišák, takže si ke své „protičínské a protiruské české misi“ především vybral právě většinově protičínský a protiruský Senát. A tam ho patřičně odměnili. Senátoři si ho na mobily natáčeli zezadu i zepředu, při příchodu i během projevu. Vsadím se, že Pompeo netušil, jak málo chybí některým lidem ke štěstí.
Třeba takovému Jiřímu Drahošovi, který jinak „zneviditelňovací“ moc Senátu dokládá dokonale. Bývalý prezidentský kandidát zamořil „socky“ fotkami, jaké si pamatuju z Rudého práva v čase návštěv moskvevských pohlavárů, kdy porozumění a láska taky tekly proudem. A nezahálel ani zlínský senátor Tomáš Goláň. „Chtěl bych se s vámi podělit o nejsilnější politický zážitek v mém životě, který se poštěstí málokomu. S velkou pokorou děkuju za tuto možnost všem svým voličům,“ napsal k fotkám, které ještě doplnil srdíčkem.
Tak to už je skoro coming out, ne? „Nadšení je pěkné, ale očekával bych možná trošku větší důstojnost. Myslím, že vůbec nemá smysl se pasovat do role těch domorodců, kteří jsou rádi, že za nimi přijel někdo z civilizace. Ale očekával jsem, že by třeba senátoři mohli vést s panem Pompeem seriózní debatu o krocích americké zahraniční politiky v Afghánistánu, v Libyi, na nejrůznějších žhavých místech na světě, ale zdá se, že na to čeští senátoři úplně nebyli připraveni ani odborně, ani mentálně,“ komentoval v Blesku senátorské patolízalství politolog Lukáš Jelínek.
