KOMENTÁŘ ERIKA SIEGLA | Probuzené NATO oslavuje v Madridu svou soudržnost a akceschopnost, ale realita tak jednoznačná není. K naplnění nových závazků a vůbec akceschopné alianci, kde všichni táhnou za jeden provaz, zbývá kus cesty. V případě Ukrajiny hraje NATO omezenou roli koordinátora vojenské pomoci a obstrukce Turecka ke vstupu Finska a Švédska také není definitivně zažehnána.
Severoatlantická aliance je daleko od „mozkové smrti“, kterou jí diagnostikoval francouzský prezident Emmanuel Macron v roce 2019. Vděčí za to především rozhodnutí Vladimira Putina zahájit válku proti Ukrajině. Ještě nikdy od konce studené války nebyla ochota členských zemí vydávat prostředky na vlastní a současně společnou obranu tak vysoká a přesvědčení o její potřebnosti tak jednoznačné.
Na druhou stranu by to nemělo vést k přesvědčení, že vše je na cestě k lepšímu. Jakkoliv je namístě navýšit výdaje, ze závazku dosáhnout co nejdříve dvou procent HDP „na obranu“ by se nemělo stát zlaté tele.
Smysluplnost řady akvizic nejen české, ale i řady jiných aliančních armád se ukázala jako nepromyšlená a jejich hospodárnost jako pochybná. USA už léta vydávají ročně na armádu stále více (letos nepředstavitelných 778 miliard dolarů) a vidíme, že jejich schopnost rychle a včas vojensky pomoct Ukrajině nebyla pro vývoj války prozatím nijak zásadní. Pomohla napadené straně bránit se, ale nevyústila v ukončení konfliktu, či dokonce porážku agresora.
A naopak jak ukazuje příklad účinné české pomoci Ukrajině, schopnost podpořit napadenou zemi závisí především na silné politické vůli, nikoliv na absolutní či relativní výši obranného rozpočtu.
Ozvěny Trumpovy éry
Za své posílení NATO vděčí kromě Putina ještě jednomu muži. Ať už si o americkém prezidentovi Joeu Bidenovi myslíme cokoliv, USA už se nechovají k členům NATO jako k neperspektivním a nespolehlivým obchodním partnerům, kterým se patří tvrdě zahrozit nebo je prostě ignorovat. Vzpomeňme si, jak se spojenci zacházel bývalý americký prezident Donald Trump, který odmítal jednoznačně potvrdit závazek kolektivní obrany nejen pro baltské země. Přímo se Zelenským a Ukrajinou jednal v zápalu předvolebního boje jako politický mafián, když americkou pomoc podmiňoval stíháním Bidenova syna v souvislosti s jeho obchodními aktivitami. Toto jednání muselo v Kremlu nepochybně vyvolat dojem, že Washington považuje Ukrajinu za velkou banánovou republiku.
