KOMENTÁŘ VOJTĚCHA BEDNÁŘE | Když slovenská vláda schválila lockdown, povzdechli si její činitelé, že je to proto, že lidé nerespektují ani nejzákladnější opatření. Řada českých expertů říká, že mají recept na pandemii, ale že lidé neposlouchají. Proč je tomu tak? A co se s tím dá dělat?
Nechci zde komentovat, ani kritizovat kroky vlády, ani jednotlivých politiků. Nechci řešit, zda ten či onen protipandemický krok je správný, nebo adekvátní. Rád bych ale vysvětlil rámec, kterým by se měla řídit každá vláda, každá autorita, pokud potřebuje prosazovat kroky, které mají sloužit společnému prospěchu a které vyžadují spolupráci občanů. Začněme základními pojmy.
Nejsme vojsko
V ideálním organizovaném světě platí, že je stanovena autorita a jsou občané, kteří ji musí respektovat. Autorita jednotným, nejlépe jediným, hlasem vyhlašuje svá rozhodnutí, občané se jim musí bez výjimky podvolit. Podvolují se dobrovolně, ochotně a aktivně. Pokud se najde někdo, kdo se podvolit nechce, je k tomu donucen nejprve svými druhy a když to nestačí, stanoveným nástrojem autority. Policií, soudy.
Takto dokonale funguje armáda a některé další tzv. totální instituce, jenže lidská společnost není vojsko. Lidé, kteří nejsou profesionály v jejím řízení, ale experty na jiné oblasti (třeba viry), mívají sklony věřit tomu, že takto by měla fungovat společnost a že když autorita, nejlépe na jejich doporučení, vynese opatření, všichni se okamžitě podvolí. Excentrický profesor bouchá pěstí do stolu a křičí, že „lidé neposlouchají“, přitom o tom, co je třeba udělat, aby poslouchali, ví pramálo.
Lidská společnost, a středoevropská zvláště, není vojsko.
