Půr: Kandidáti na šéfa Evropské komise ukazují bídu evropské politiky | info.cz

Články odjinud

Půr: Kandidáti na šéfa Evropské komise ukazují bídu evropské politiky

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | V podstatě žádný z posledních šéfů Evropské komise si nezajistil oblibu, která by překračovala hranice belgické metropole. Jednání o nástupci Jeana-Clauda Junckera, který úřad zastával poslední čtyři roky a také se nevyznačoval bůhvíjakou popularitou, už sice začala, ale ukazuje se, že tentokrát se blížíme skutečné personální vyprahlosti. Důvodů je hned několik, jedním z nich jsou pak pravidla, která si stanovily členské státy, ale zjevně je nehodlají dodržovat, což tedy není nic nového.

V Evropské unii existuje už pěkně dlouho shoda, že nový šéf Evropské komise, by měl vzejít z takzvaných spitzenkandidátů, tedy jakýchsi lídrů jednotlivých celoevropských politických uskupení – frakcí. Jak to ovšem v EU bývá, tohle pravidlo respektuje prakticky jen Evropský parlament, jednotlivé členské státy jej ignorují. Zatímco před evropskými volbami premiéři a prezidenti členských států mluví o nutnosti jednoty či posilování evropských hodnot, po volbách se ušlechtilá debata zvrhne v boj o vlivné funkce, v němž pravidla určují Němci nebo Francouzi. Podle toho, kdo má zrovna navrch.

Pokud bychom měli postupovat striktně podle pravidel, novým šéfem Evropské komise by měl být lídr lidovců Manfred Weber. Lidovci získali tradičně nejvíc hlasů, Weber je jejich spitzenkandidát a v Evropském parlamentu by pravděpodobně snadno získal většinovou podporu. Ale je k vlastní smůle Němec a ti teď pravidla neurčují. Německá kancléřka Angela Merkelová je na odchodu, její vláda se po volbách možná rozpadne, a v celé zemi není nikdo, kdo by se postavil francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi.

Vzniká tak trochu paradoxní situace. Macron si je velmi dobře vědom, že teď to může být on, kdo bude určovat pravidla, ale zbytek EU dostává do trochu nekomfortní situace. Macronovo uskupení sice prohrálo volby a porazila jej strana Marine Le Penové, on sám rovněž čelil masivním protestům žlutých vest, jeho podpora je mizerná, ale zjevně mu nechybí dostatek sebevědomí, aby diktoval v EU ostatním pravidla. Pro výběr šéfa Evropské komise to není dobrá kombinace, zejména pak z pohledu ostatních členských států, včetně Česka.

Macron (liberál) se už sešel se španělským premiérem (socialistou), aby vytvořil společnou koalici, která by tlačila vlastního kandidáta na šéfa de facto nejmocnějšího unijního orgánu. Francouzskému prezidentovi jde o jediné – zabránit tomu, aby nového šéfa komise určovali již zmínění lidovci, přestože získali nejvíc hlasů. A nesmí to být Němec, jakkoliv to pro nezúčastněného pozorovatele může znít směšně. Novým šéfem komise tak může být někdo ze socialistů, přestože ti utrpěli doslova výprask. Nebo to může být někdo z liberálů (kam patří i Macron), přestože jde až o třetí nejsilnější frakci v Evropském parlamentu. Pokud by se státy nebyly schopny dohodnout na jednom jméně, Macron předkládá ze svého pohledu kompromisního kandidáta, kterým je bývalý eurokomisař Michel Barnier. Jeho největší síla je, že je Francouz a ne Němec.

Je zřejmé, že nikdo ze zúčastněných nechce vybrat výraznou osobnost, která by „nedejbože“ mohla vybočovat z řady nekritických eurooptimistů, kteří se na pozici šéfa Evropské komise objevovali v posledních minimálně dvou dekádách. Blížíme se tak do situace, kterou by málokdo před časem předpokládal. Odcházející šéf Evropské komise a bývalý poněkud svérázný lucemburský premiér Jean-Claude Juncker by v nás mohl časem vyvolávat stesk po „lepších časech“.

Situace, kdy pravidla určuje jeden ne zcela úspěšný prezident země, která sama balancuje nad pořádně hlubokou propastí, rozhodně není ideální. To je také jeden z důvodů, proč by se už Angela Merkelová měla odebrat do politického důchodu a na její místo by měla nastoupit mnohem energičtější Annegret Krampová-Karrenbauerová. Ta by podle dřívějších vyjádření mohla fungovat jako vítaný „korektiv“ napoleonských realizací Emmanuela Macrona. Je to i v zájmu Česka, jemuž francouzský šéf Evropské komise žádné výhody nepřinese.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud