Půr: Kaviároví socialisté mění centrum Prahy v ghetto. Úroveň bezohlednosti bere dech | info.cz

Články odjinud

Půr: Kaviároví socialisté mění centrum Prahy v ghetto. Úroveň bezohlednosti bere dech

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Pro mimopražské musí být konání současné magistrátní koalice nekonečným zdrojem zábavy, pokud tedy do hlavního města nedojíždí za prací. Pro obyvatele Prahy se ovšem život s aktivisty v čele města stává neúnosným. Snaha uzavřít centrum města pro automobilovou dopravu je jen posledním takovým příkladem a vyvrcholením chování, pro nějž se na západě vžilo označení „kaviárový socialismus“.

V podstatě to znamená, že jde o někoho, kdo se hlásí k socialistickým hodnotám, ale žije v těžkém rozporu s nimi. Jen tak můžete uzavírat centrum města pro dopravu, v němž zároveň žijete a často i vaši voliči, zatímco zbytek města je vám totálně ukradený. Dokonalými představiteli této politiky jsou mimo jiné i představitelé Prahy sobě, bratři Jan a Pavel Čižinští.

První jmenovaný stojí v čele Prahy 7 a druhý v čele Prahy 1. Jan Čižinský dlouhodobě pracuje na omezení průjezdnosti sedmé městské části, která nejvíce vydělala na stavbě tunelu Blanka. Jeho městská část je plná cyklostezek, po nichž nikdo nejezdí. Jejich skutečným účelem ovšem není podpořit cyklisty, ale omezit průjezdnost automobilů, čímž se nijak zvlášť netají. Výsledkem je, že počet aut v městských tunelech roste, jejich kapacita není nekonečná.

Podobně se chová i Pavel Čižinský, který je architektem uzavření centra pro automobilovou dopravu. Zábavné je, že o tomto kroku, který se původně vydával jako dočasné omezení, se na magistrátu dozvěděli z facebooku představitelů Prahy sobě. Výsledkem je, že počet aut v tunelech opět stoupá a dopravní situace v jiných městských částech se mění v dopravní peklo.

Oba Čížínští si tohle všechno velmi dobře uvědomují. Jejich kalkul je ovšem postavený na tom, že právě Praha 1 a Praha 7 je také doménou řady vlivných postav médií, institucí, umělecké sféry a podobně. Všechna přijatá opatření jim život nepochybně ulehčí a začnou v podstatě nepokrytě pracovat jako PR pracovníci Prahy sobě a jejích členů. Pokud jen trochu situaci v médiích či pražské kultuře sledujete, víte, že se to už dávno děje.

My, kteří žijeme v jiných městských částech, ovšem neseme následky jejich rozhodnutí dnes a denně. Praha 6, kde žiju, je jednou z nejvíce zasažených částí řádění aktivistů. Ranní cesta do práce je v podstatě nekonečné peklo. Mnoho mých kolegů vyráží klidně o hodinu dřív, aby se do zaměstnání spolehlivě dostali. A to se nebavíme o lidech, kteří jezdí autem. Stojíte i v tramvaji nebo v autobuse. MHD vůbec neplní funkci, kterou plnit má. Spoje jsou plné. Při omezování průjezdnosti totiž nikdo neuvažoval o posílení MHD.

My, kteří bydlíme v Praze, jsme na tom ovšem ještě mnohem lépe než ti, kteří dojíždí za prací z okolních měst a obcí. To ovšem nejsou voliči, takže jejich osud je každému ukradený. U zastánců Prahy sobě jsem viděl i názor, že jsou to navíc lidé, kteří si nebyli schopni vydělat na pořádný byt v Praze, tak musí trpět.

Výsledkem je mimořádná krize, do níž nás dostali roky nicnedělání. To není jenom vina současného vedení Prahy. Nicméně koalice Pirátů, Prahy sobě a Spojených sil pro Prahu situaci ještě rapidně zhoršuje. Vůbec se nesnažím představit, co by se stalo v případě, že bude nutné zavřít třeba Hlávkův most nebo jinou podobně strategickou stavbu.

Není to zase tak dlouho, kdy mnozí z nás žertovali, že budeme s láskou vzpomínat na Pavla Béma. To už je realita a v průzkumu Deníku Bém přesvědčivě zvítězil jako nejpopulárnější primátor. Není divu. Byl to primátor, za jehož vedení se podařilo dokončit projekty, které posloužily nejenom všem Pražanům, ale také Středočechům. Nyní máme politiky, kteří myslí jen na sebe a své voliče, samotná metropole jim je totálně ukradená.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud