Půr: Minimum, které je nutné ke shodě, pokud chceme skutečně bojovat se změnami klimatu | info.cz

Články odjinud

Půr: Minimum, které je nutné ke shodě, pokud chceme skutečně bojovat se změnami klimatu

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Není v současnosti mnoho lidí, které je možné nazvat popírači globální klimatické změny, a to dokonce ani mezi takzvanými klimaskeptiky. Na INFO.CZ jsme často upozorňováni, že by konzervativní tábor měl rovněž nabídnout řešení změn, k nimž bezpochyby dochází. Ve své podstatě platí, že konzervativci varují (ostatně jako někteří klimatologové) před unáhleným přijímáním opatření, které mohou nadělat více škody než užitku. Nejdůležitější součástí možné celospolečenské shody je reflektování reality, což se neděje zejména ze strany politiků. Lidem nelze namlouvat, že je možné dosáhnout uhlíkové neutrality, aniž by se zásadně změnily podmínky pro život. Pokud nebudou vědět, co je čeká, opatření masově odmítnou a s bojem proti klimatické změně bude konec. Pokusil jsem se dát dohromady malý přehled „skutečností“, jež bude třeba odkrýt, pokud není snaha dosáhnout uhlíkové neutrality jen prázdná proklamace.

1) Energetická bezpečnost

Mnozí ekologičtí aktivisté podléhají dojmu, že je možné bez větší úvahy odpojovat od energetické sítě uhelné zdroje. Možné to ale není, protože tím celý kontinent vystavujeme hrozbě blackoutu, k němuž několikrát v posledních letech nebylo daleko, a který by ukončil jakákoliv smysluplná opatření. Měla by tak platit základní úměra, že zdroj od energetické sítě odpojujeme jen ve chvíli, kdy za něj existuje plnohodnotná náhrada. S rozvojem dalších zdrojů musí rovněž dojít k rozvoji přenosové sítě, což se také neděje.

2) Jádro, plyn a obnovitelné zdroje

Je třeba připustit, že uhelné elektrárny nelze nahradit výhradně obnovitelnými zdroji. Rovněž si musíme uvědomit, že obnovitelné zdroje budou vždy menšinovým zdrojem energie, mimo jiné kvůli vlastní nestabilitě. Jedinou perspektivu tak v současnosti poskytuje jádro v kombinaci s plynem, což je sice také fosilní zdroj, ale nikoliv tolik znečišťující. Jaderné elektrárny mohou fungovat jako základ výroby elektřiny a plynové jako záložní zdroje. Realitou ovšem je, že výstavba jedné jaderné elektrárny momentálně zabere desítky let a nedává velký ekonomický smysl. S plynovou elektrárnou je to mnohem jednodušší, levnější, ale na druhou stranu se zvyšuje závislost na Rusku. Musíme si tedy vybrat. Buď zachováme částečně uhlí, nebo přejdeme pouze na kombinaci jádro, plyn a obnovitelné zdroje se zvýšeným rizikem u energetické bezpečnosti. Výroba elektřiny výhradně z obnovitelných zdrojů na celém kontinentu není reálná.

3) Finance

Možná vůbec nejdůležitější část. Politici lžou, pokud tvrdí, že dosažení uhlíkové neutrality bude stát desítky miliard eur v jednotlivých zemích. Je třeba si skutečně připustit rozsah změny a upozorňovat, že jde spíše o biliony eur. Andrej Babiš tvrdí, že Česko změna energetiky vyjde na 12 miliard eur. Za to momentálně není možné pořídit ani jeden jaderný blok. V takové situaci není možné hovořit ani o přebytkových či vyrovnaných rozpočtech. Pokud politici chtějí vzít situaci vážně, bude třeba hovořit o uvolnění rozpočtových pravidel a o masivních dotacích, které nemají obdoby. Aniž bychom s tím bezmezně souhlasili, je třeba si připouštět realitu.

4) Doprava

Nelze vyměnit veškeré osobní automobily za elektromobily. Taková je realita. Pokud EU chce, aby automobilky plnily emisní cíle, bude třeba je dotovat, jinak dojde k těžko napravitelným škodám v autoprůmyslu. Je velmi pravděpodobné, že automobilky budou ještě několik let prodávat elektromobily za cenu, která je nižší než náklady. To je dlouhodobě neudržitelná situace. Je třeba připustit, že odhady prodeje elektromobilů jsou příliš optimistické. Výsledná automobilová flotila bude kombinací konvenčních motorů, plynu, vodíku a elektromobilů. Bez rozvoje rozsáhlé infrastruktury (dobíjecí stanice, napájení a podobně) s podporou státu nebude dosažení cílů možné, protože na volném trhu není elektromobilita momentálně konkurenceschopná a zůstane tomu tak ještě několik let. Bez další regulace nákladní dopravy nelze uvažovat o výraznějším snížení uhlíkové stopy. Každopádně pokud česká vláda tvrdí, že nezavede dotace na nákup elektromobilů, nevěřil bych jí. Dotace jsou při zvolené cestě realita, jakkoliv s nimi nemusíme souhlasit.

5) Zemědělství

Nelze snižovat zátěž, kterou životnímu prostředí způsobuje zemědělství, aniž bychom vytrvali u současného způsobu uvažování. Liberalizace zemědělského obchodu je pro životní prostředí zatěžující, nelze uzavírat dohody jako EU-Mercosur. Podpora lokálního či ekologického zemědělství bude mimořádně drahá a není jisté, zda odklon od intenzivního zemědělství bude pro nasycení populace dostatečující. Zákazy pesticidů a dalších postřiků či hnojiv povedou k nižším výnosům. Ty bude třeba kompenzovat, opět je třeba připustit skutečný rozsah problému.

6) Ochrana krajiny a dotační programy pro domácnosti

Masivní budování obnovitelných zdrojů bude pro konzervativce těžce přístupné. Volná krajina (orná půda, chráněné oblasti) by měla být pro budování obnovitelných zdrojů zapovězena. Podpora výroby elektřiny ze solárních či větrných elektráren by měla být převedena ve prospěch podpory energetických úspor v domácnostech či na podporu zvýšení energetické soběstačnosti domácností.

7) Odpady a recyklace

V současnosti je podíl odpadu, který projde recyklací naprosto zanedbatelný. Zákaz vývozu odpadu je nezbytností a měla by jej doprovázet výrazně zvýšená výstavba spaloven odpadu, třeba z uzavřených elektráren. Bez spaloven není možné dosáhnout efektivně maximální recyklace. Že tato opatření budou stát obrovské peníze, asi nemá smysl zdůrazňovat.

8) Světový obchod a diplomacie

Bez globální dohody všech velmocí není možné průběh klimatické změny ovlivnit. Jednostranné přijímání opatření v Evropě může způsobit starému kontinentu ekonomické škody a ztrátu konkurenceschopnosti, aniž by skutečně došlo k jakékoliv změně. Tlak na zbytek světa pomocí nejrůznějších dohod či sankcí je tak nezbytný, pokud nebude existovat vůle se dohodnout. Liberalizace světového obchodu je minulost. Vede k růstu objemu transportovaného zboží, tento objem je ovšem třeba snižovat, pokud chceme dosáhnout uhlíkové neutrality.

9) Rozvojová pomoc

Rozvíjející se ekonomiky a země třetího světa nikdy nepřijmou opatření, která by mohla jejich obyvatele zbavit šance na lepší životní podmínky. To znamená, že se těžko vzdají fosilních zdrojů, na nichž stojí bohatství rozvinutých ekonomik, když je teprve začínají budovat. Pokud je nechceme k přijetí takových opatření donutit vojensky, bude nutné jim finančně a jinak vypomoci v takovém rozsahu, který nemá v historii obdoby.

10) Technologie a vývoj

Boj s klimatickými změnami mohou významně urychlit technologie. Ať už jde o modulové jaderné reaktory či odsávání CO2 ze vzduchu a jeho ukládání pod zem. Tyto technologie v současnosti nemáme v „masově“ použitelném stavu. Tušíme, že jejich provedení je možné, ale dotažení vývoje bude stát další obrovské prostředky. Stačí připomenout technologii ukládání uhlíku pod zem u elektráren, k níž EU vzhlížela před deseti lety. Dosud žádnou takovou elektrárnu v Evropě nemáme. Na světě existuje jedna a ještě to není klasická elektrárna.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud