Půr: Poslední Avengers vrací do filmu starou dobrou propagandu. Je jen na vás, kolik vydržíte

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Asi by mě nikdy nenapadlo psát o posledním dílu filmové série Avengers s přiléhavým názvem Endgame, pokud bych nezjistil, že nejsem sám, kdo z něj má velmi rozporuplné dojmy. Nesledujeme jen nejnavštěvovanější film historie bourající žebříčky, ale také zásadní generační dílo. Bez ohledu na kvalitu, komerci, reklamu a zkrátka vše, co k hollywoodskému blockbusteru už tak nějak patří. Troufnu si tvrdit, že už hodně dlouho tu nebyl film, který by byl ve své podstatě masivním propagandistickým klipem. A s jeho obsahem pochopitelně nemusíme souhlasit. 

Avengers: Endgame je filmem, ve kterém si naposledy zahrál tvůrce celého superhrdinského světa Marvelu Stan Lee, jenž letos ve svých 95 letech zemřel. Setkal jsem se s názorem, že Lee se musí „obracet v hrobě“, když vidí, jak na konci snímku zestárlý Captain America předává štít svému nástupci tmavé pleti. Opak je pravdou. Politika do komiksového světa Marvelu vždycky patřila, my jsme na to ovšem zapomněli, protože většina superhrdinských snímků byla obsahově poněkud plochá. Otázkou je, zda jsou dnes všichni z nás na takovou porci politiky v hollywoodských filmech připraveni.

„No tak to je konec světa,“ říká na konci promítání můj kamarád, kterému je stejně jako mně 40 let. Naše děti na nás v tu chvíli poněkud nechápavě zírají, protože naše připomínky nechápou. Jsou pro ně z jiného světa. Ze světa, který zjevně mizí. A Avengers: Endgame jsou triumfem nového světa, v němž se sice cítím poněkud nekomfortně a s pocitem Milouše Jakeše jako „kůl v plotě“, ale to je tak zhruba všechno, co s tím můžu dělat.

Bannon evropské tažení nevzdává. V klášteře u Říma si chce vychovat nové hvězdy populismu

sinfin.digital