Půr: Poslední Avengers vrací do filmu starou dobrou propagandu. Je jen na vás, kolik vydržíte | info.cz

Články odjinud

Půr: Poslední Avengers vrací do filmu starou dobrou propagandu. Je jen na vás, kolik vydržíte

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Asi by mě nikdy nenapadlo psát o posledním dílu filmové série Avengers s přiléhavým názvem Endgame, pokud bych nezjistil, že nejsem sám, kdo z něj má velmi rozporuplné dojmy. Nesledujeme jen nejnavštěvovanější film historie bourající žebříčky, ale také zásadní generační dílo. Bez ohledu na kvalitu, komerci, reklamu a zkrátka vše, co k hollywoodskému blockbusteru už tak nějak patří. Troufnu si tvrdit, že už hodně dlouho tu nebyl film, který by byl ve své podstatě masivním propagandistickým klipem. A s jeho obsahem pochopitelně nemusíme souhlasit. 

Avengers: Endgame je filmem, ve kterém si naposledy zahrál tvůrce celého superhrdinského světa Marvelu Stan Lee, jenž letos ve svých 95 letech zemřel. Setkal jsem se s názorem, že Lee se musí „obracet v hrobě“, když vidí, jak na konci snímku zestárlý Captain America předává štít svému nástupci tmavé pleti. Opak je pravdou. Politika do komiksového světa Marvelu vždycky patřila, my jsme na to ovšem zapomněli, protože většina superhrdinských snímků byla obsahově poněkud plochá. Otázkou je, zda jsou dnes všichni z nás na takovou porci politiky v hollywoodských filmech připraveni.

„No tak to je konec světa,“ říká na konci promítání můj kamarád, kterému je stejně jako mně 40 let. Naše děti na nás v tu chvíli poněkud nechápavě zírají, protože naše připomínky nechápou. Jsou pro ně z jiného světa. Ze světa, který zjevně mizí. A Avengers: Endgame jsou triumfem nového světa, v němž se sice cítím poněkud nekomfortně a s pocitem Milouše Jakeše jako „kůl v plotě“, ale to je tak zhruba všechno, co s tím můžu dělat.

Dílo Stana Leeho se vrací na začátek. Byl to právě legendární tvůrce, kdo pracoval během 2. světové války jako autor propagandistických plakátů, které měly zvyšovat morálku Američanů. Lee v minulosti často žertoval, že 2. světová válka byla ideální pro tvorbu nejrůznějších záporných postav, protože nacisté nabízeli neuvěřitelnou šíři odporných charakterů.

Lee byl rovněž žid, který vyrůstal v New Yorku během masivní hospodářské krize v 30. letech minulého století. S předsudky se setkával dnes a denně a svoje pocity promítal i do díla. Opakovaně vystupoval za sociální spravedlnost a proti korupci. V 60. letech minulého století ve svých komiksech vyzýval k návratu amerických vojáků z Vietnamu. V 90. letech a na přelomu století jsme ovšem už v celé bezstarostnosti zapomněli, že svět superhrdinů má značný politický rozměr. V citelně méně bezstarostné současnosti je tak poměrně logické, že se politický rozměr do světa Marvelu vrací. Otázkou ovšem je, zda se nevrací poněkud jednostranně a zda postihuje skutečně nejzásadnější problémy, byť tvůrci mají svobodu a mohou si dělat, co chtějí. My je za to ovšem můžeme stejně svobodně kritizovat.

Avengers Endgame: nejvýdělečnější film v historii?

Nejkontroverznější je samotný leitmotiv celého filmu. Zloduch Thanos vyhladí na konci předchozího dílu (Infinity War) polovinu živých bytostí. Tvůrci ovšem v Avengers: Endgame rozehrávají linku, jak si sice zbyvší obyvatelé planety pobrečí nad ztrátou svých blízkých, ale na každém kroku je vidět, že Zemi Thanosův krok prospěl a začíná se zotavovat. Nepochybná narážka na obavy z klimatické změny mi v podstatě nijak nevadí, jen mě trochu znervózňuje, když autoři operují s myšlenkou, že vyhlazení poloviny lidstva pro záchranu planety může být tak trochu cool.

Celá tato konstrukce přitom působí směšně při masivním nasazení product placementu ve filmu. Na telefony, auta jsme si sice už zvykli, ale Avengers:Endgame často působí jako reklama, nikoliv film. Jakkoliv je to reklama dokonale dotažená. Zajímalo by mě ovšem, co má tak masivní podpora konzumního chování společného s ochranou planety. Elektrické Audi ve filmu tohle nenapraví a už vůbec ne ve chvíli, kdy na plátno přijíždí se zvukem konvenčního motoru.

Zbytek filmu obsahuje jednu liberální mantru za druhou. Svět zachraňují výhradně ženy, zatímco muži dostávají na zadek, přichází černý Captain America a všemu velí nejsilnější postava superhrdinského světa Stana Leeho Captain Marvel. Ta kupodivu splňuje představy šovinistického světa o superhrdince a tak ji tvůrci v Endgame alespoň ostříhali. Mimochodem možná jste ještě neslyšeli, ale Catwoman (není součástí světu Marvelu) se bude v připravovaném filmu hlásit k LGBT komunitě, což už se v komiksu odehrálo před několika lety. K této komunitě se navíc hlásí i další superhrdina Green Lantern (taktéž není součástí světu Marvelu).

Politika není v hollywoodských studiích ničím novým, Avengers ovšem dokazují, že rozsáhlejší politické zadání je znovu na scéně. Žijeme ve svobodném světě a nemá tomuto vývoji smysl bránit. Nebudeme nepochybně ani zakazovat našim dětem, aby do kina chodily. Pokud bych ovšem byl akcionářem, byl bych kapku nervózní, aby producenti neměli starost jen o jednu část myšlenkového světa. Diverzita idejí je potřebná stejně jako diverzita postav. Podobná politická agitka, kterou ztělesňuje poslední díl Avengers, by se totiž s přibývajícím časem mohla stát karikaturou sebe sama. Já zatím budu doufat, že tvůrci ve filmech odrazí i další nepříjemné společenské jevy. Mohli by si třeba v atmosféře rostoucího antisemitismu vzpomenout na židovství Stana Leeho a vyplodit nějakého antisemitského záporáka.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud