Půr: Proč se Klaus nemýlil a smutný konec nepoučitelných environmentalistů | info.cz

Články odjinud

Půr: Proč se Klaus nemýlil a smutný konec nepoučitelných environmentalistů

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Poměrně nedávno se mi po letech dostala do ruky mnohými zatracovaná kniha Václava Klause Modrá nikoli zelená planeta, která vyšla už v roce 2007. Mnozí z vás možná u předchozí věty automaticky přestali číst, ale je až neuvěřitelné, jak se události zachycené v knize po zhruba 13 letech opakují. Samozřejmě, že klimatologové a řada dalších expertů Klausova tvrzení opakovaně vyvracela a možná měli v některých případech pravdu. Chci se nicméně věnovat zajímavější rovině knihy, která je o svobodě (a do značné míry i ekonomice) v atmosféře boje proti klimatické změně. Vzpomeňte si třeba na aktuální nápad pirátů zdanit leteckou dopravu. Abychom byli fér: Není samozřejmě jediný a nejsou to jen tito rebelové české politiky, kdo s podobnými návrhy přichází.

Tyto návrhy spojuje snaha omezovat, ať už ve formě daní či rovnou zákazů. Konzervativci často upozorňují, že to je v podstatě návrat socialismu v kombinaci s ekologickým étosem. Tak jednoduché to ovšem není, ostatně Klaus pro to měl v roce 2007 poměrně výstižný popis. „Ohrožením svobody, demokracie, tržní ekonomiky a prosperity na konci dvacátého a na počátku dvacátého prvního století přestal být socialismus, ale stala se jím ambiciózní, velmi arogantní a velmi bezskrupulózní ideologie politického hnutí, které začínalo s tématem ochrany životního prostředí, ale které se postupně přeměnilo na s přírodou téměř nesouvisející enviromentalismus,“ píše bývalý prezident.

Do značné míry to souvisí i se zmíněným pirátským nápadem. Ten nenabízí žádné řešení či konstruktivní alternativu, pouze omezuje jeden poměrně podstatný segment ekonomiky a rovněž omezuje svobodu jedince cestovat, protože létání činí méně dostupným. Zarážející je ta arogance. Zatímco socialisté, přestože s nimi mohu v drtivé většině případů nesouhlasit, usilovali o dobro nejvíce ohrožených skupin obyvatelstva na úkor těch nejbohatších, tady se necitlivě míří právě do řad méně majetných. 

Mně osobně je poměrně jedno, jestli za letenku zaplatím o pár stokorun či tisícikorun víc, ale není to jedno velké části populace, která každý den tvrdě pracuje, aby jednou ročně mohla odletět na dovolenou s rodinou. Není to jedno studentům, kteří prostě jen chtějí poznat svět a díky boomu letecké dopravy se jim to daří lépe než kdykoliv v historii. Nemusíme se asi dohadovat o tom, že takové poznání má svojí nezanedbatelnou hodnotu nejen pro ekonomiku, ale i pro vzdělanost celé společnosti.

Zdanění letecké dopravy je mentálně podobné nucenému „přešaltování“ evropského automobilového průmyslu na elektromobilitu. Jejím výsledkem bude bez jakýchkoliv pochyb masivní omezení mobility. Lidé s nižším i středním příjmem si prostě elektromobil nebudou možná ještě několik desítek let moci dovolit, což jim samozřejmě značně zkomplikuje život a zasekne nemalou díru do rodinného rozpočtu. Ve výsledku ještě řada z nich přijde o práci, protože evropský automobilový průmysl minimálně na několik let zcela ztratí konkurenceschopnost a nad vodou jej budou držet jen státní dotace, tedy další peníze daňových poplatníků. Zatímco stát si je vezme v daních, další regulací zatížené firmy (potravinářské, energetické) si je vezmou od nás také, jen prostřednictvím dražšího zboží.

Environmentalismus stejně jako socialismus ovšem neřeší podstatu problému. Nic z výše řečeného neovlivní klimatickou změnu, k níž bez jakýchkoliv pochyb dochází. Nic z výše řečeného nás na klimatickou změnu nepřipravuje, vede pouze k omezení svobod jedince a jeho relativnímu chudnutí. Je to totiž pouze prázdným politickým programem, který na hledání řešení rezignoval. Má jinou motivaci. Jeho nepřítelem je volný trh a ve výsledku kapitalismus. Je to přitom právě kapitalismus, který lidem umožnil, aby mohli třeba více cestovat. Kapitalismus ve výsledku vedl k tomu, že pod hranicí chudoby na planetě momentálně žije nejméně lidí v celé její historii. Kapitalismus vytáhl z chudoby i celou řadu zdánlivě ztracených států. Stačí se podívat do Číny, kde sice vládnou komunisté, ale byly to kapitalistické principy, jež vytáhly z beznadějné chudoby stovky milionů lidí.

Omylem nové levice, pokud jí tak budeme říkat, je přesvědčení, že si lidé tohle všechno nechají líbit. Výsledkem nebude pozitivní zvrat v boji s klimatickou změnou, ale pravý opak. V jednu chvíli lidé restriktivní opatření odmítnou a výsledkem bude ztracený čas a masivní finanční prostředky vyhozené z okna. Přestože jsme je už dávno mohli věnovat skutečné adaptaci na klimatickou změnu.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud