Za pozornost stojí, že v čele skupiny, která sdružuje Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko tentokrát jednoznačně figuruje maďarský premiér Viktor Orbán. Tedy politik, který se podle mnohých „expertů“ nachází na evropské půdě v izolaci. V tomto případě jde ale spíš o okřídlené „přání otcem myšlenky“. Jak jsme v minulosti na INFO.CZ upozorňovali, volání po izolaci Orbána je čistý kalkul, protože v Bruselu či Štrasburku se jeho lidé i on sám chovají čistě pragmaticky a poměrně konstruktivně.
To ostatně po volbě přiznal i bývalý šéf Evropského parlamentu Martin Schulz, který zvolení Ursuly von der Leyenové označil za vítězství Orbána a spol. Ani V4 a Italové, kteří jí tentokrát stáli po boku, by nedokázali zablokovat výběr Timmermanse, pokud by k němu ostatní členské země přistoupily.
Je to pozitivní výsledek. Lídři EU Leyenovou (a obsazení dalších vysokých postů) odsouhlasili takřka jednomyslně. Paradoxně se zdržela jen německá kancléřka Merkelová, v jejíchž vládách Leyenová roky působila. Proti nebyl nikdo.
Osmadvacítka se rozhodla, že nechce dopustit volbu, která mezi členské státy vrazí další klín na roky dopředu. Socialista Timmermans byl navíc protivný i dalším premiérům, kteří jsou členy evropských lidovců, což je nejsilnější frakce v Evropském parlamentu. A bez ní by jeho šance na úspěch před poslanci, kteří budou o nové komisi a jejím šéfovi hlasovat, byly jen velmi malé. Toto je ten důvod, který rozhodl. V4 tedy tak zásadní roli nesehrála, pokud ale chceme, aby naši zástupci byli v Bruselu slyšet, nemůžeme jim vyčítat, když to jednou udělají a dupnou si jako v případě odmítnutí Timmermanse.
Samotná volba von der Leyenové je dobrá zpráva i z řady dalších důvodů. Je to ryzí zástupkyně konzervativního proudu a zkušená politička. To je jeden plusový bod. Druhý plusový bod samozřejmě je, že v čele nejmocnější bruselské instituce usedne žena. Každopádně příjemná změna. Třetí pozitivní moment je trošku mimoběžný, ale kolik lidí na světě dokáže vychovat sedm dětí, a ještě vybudovat velice solidní kariéru? Moc jich nebude a není pochyb, že dotyčný musí být nadaný mimořádnými schopnostmi.
Za důležitý moment lze vnímat i volbu nové šéfky ECB, kterou má být Francouzka Christine Lagardeová. Další velmi zkušená žena, jejíž role bude mimořádně obtížná. Nominace belgického liberála Charlese Michela do čela Evropské rady a španělského socialisty Josepa Borrella na diplomatický post už tak důležité nejsou, přestože mohou vyvolávat určité kontroverze. Zajímavé teď bude sledovat, jak si von der Leyenová nakloní Evropský parlament, který o její budoucnosti rozhodne. Výsledek zatím není zdaleka jistý. První kolo ovšem dopadlo - navzdory průtahům a zádrhelům - nad očekávání dobře.