Půr: Zeman rezignoval na poselství. Výjimečný řečník je pryč, Mynář se urval ze řetězu | info.cz

Články odjinud

Půr: Zeman rezignoval na poselství. Výjimečný řečník je pryč, Mynář se urval ze řetězu

KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | I zarytí odpůrci Miloše Zemana by se s jeho zastánci před časem shodli na tom, že současný prezident je výjimečný řečník. Po jeho dnešním projevu při příležitosti předávání státních vyznamenání by se tento pocit mohl vytratit. Nejde o to, že Zeman přednesl projev vůbec poprvé vsedě, ale na jeho poměry neobsahoval žádné poselství. Ani šokující, ani rozdělující, ani sjednocující. Zkrátka nic.

Zeman poměrně dlouze vyjmenovával zásluhy jednotlivých oceněných a pak poněkud překvapivě přeskočil k událostem 17. listopadu 1989. Zjevně má pocit, že za sametovou revoluci sklízí ocenění lidé, kteří si to až tak nezaslouží, a skuteční hrdinové zůstávají v pozadí. „Při posuzování listopadové revoluce existuje personální překryv. Často zapomínáme na lidi, kteří se opravdu podíleli na této revoluci. Tito lidé jsou často upozaďováni a nahrazováni někým, kdo byl vůči této revoluci naprosto lhostejný, nebo stál proti ní,“ uvedl prezident.

Záhy přišel také jediný moment, který nechal vzpomenout na „starého dobrého“ Zemana. Prezident totiž zaútočil na nejmenovaného publicistu, kterého nedávno ocenil Senát a jenž podepsal antichartu. Podle všeho šlo o novináře Karla Steigerwalda. V souvislosti s tím nechal Zeman „s úctou a obdivem“ vzpomenout mimo jiné na Václava Havla, který dobu mezi Chartou 77 a listopadem 89 strávil mimo jiné ve vězení. Za zaznamenání stojí, že ve Vladislavském sále podle všeho chyběla Havlova manželka Dagmar, ale není zjevné, proč se tak stalo.

Příliš shovívavě se Zeman nezachoval k bývalému prezidentovi Václavu Klausovi, jehož zmínil v podstatě na okraj pasáže, v níž se věnoval Havlovi či Waltru Komárkovi. To, že v souvislosti s dobou mezi Chartou 77 a Sametovou revolucí hovořil o otázce „kde jsi byl, když hřmělo“, působilo maličko jako rýpnutí do bývalého prezidenta. Ale mohlo jít klidně o řečnickou neobratnost.

A to bylo tak zhruba vše, čím Zeman alespoň částečně překvapil. Pak Česku popřál méně nenávisti na sociálních sítích a méně kritiků. Štafetu po něm poněkud překvapivě převzal kancléř Vratislav Mynář, jehož závěrečné slovo mělo spíš parametry nepovedeného politického projevu. Otázka je, zda šlo o záměr, nebo se Mynář nechal unést vlastní důležitostí. Pokud šlo o první možnost, bývalý šéf hradního protokolu Jindřich Forejt musel jednoznačně padnout do mdlob.

Nejsilnějším momentem celého večera tak zůstane předání ocenění českému armádnímu kynologovi Tomáši Procházkovi, který padl v Afghánistánu. Vyznamenání za něj přijal jeho otec a ocenění se dostalo i jeho psovi. Zeman potvrdil, že dokáže dlouhodobě ocenit muže i ženy, kteří patřili či patří mezi opory československé a české armády. Jen škoda, že jim u toho sekundují bezvýznamní jedinci či lidé, kteří se zapletli s komunistickým režimem.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud