Rány do zad v justici: Útoky na Šámala a Fialu kvůli jejich možnému postupu škodí všem | info.cz

Články odjinud

Rány do zad v justici: Útoky na Šámala a Fialu kvůli jejich možnému postupu škodí všem

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Prezident Miloš Zeman včera jmenoval novým předsedou Vrchního soudu v Praze Luboše Dörfla. Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal pak prezidentovi oznámil, že přijal jeho nabídku ucházet se o místo ústavního soudce. Ještě před tímto krokem napsala Šámalova předchůdkyně ve funkci Iva Brožová nezvykle ostrý komentář do Lidových novin. Nesmyslně v něm zaútočila nejen na Šámala, ale i na místopředsedu Nejvyššího soudu Romana Fialu a také na další soudce. Nemá pravdu a svými konstrukcemi a selektivní volbou faktů poškozuje celou justici.

 

Iva Brožová v komentáři předjímala, že Šámal nabídku přijme a rozhodne se o místo na Ústavním soudu ucházet. Je pravda, že tomu nasvědčovala řada indicií, jak jsme napsali již na konci listopadu, nabídka se může navíc pojit i s vidinou Šámalova dalšího kariérního postupu u Ústavního soudu. Teoreticky je možné, že by po případné rezignaci Pavla Rychetského obsadil místo předsedy.

Bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu v souvislosti s Šámalovým možným nástupem do brněnské Joštovy ulice varovala před tím, aby se Ústavní soud nestal „odkladištěm vysloužilých funkcionářů“. „Prof. JUDr. Pavel Šámal bude již třetí ‚vysloužilý' soudní funkcionář na Ústavním soudu (vedle JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Jaromíra Jirsy),“ napsala Brožová.

„Přistoupí-li k tomu bývalý funkcionář Nejvyššího státního zastupitelství prof. Jaroslav Fenyk, znamená to čtyři soudce – bývalé funkcionáře na Ústavním soudu. Takový ‚luxus' být odkladištěm vysloužilých funkcionářů si Ústavní soud dovolit nemůže. Nesmíme zapomínat, že Ústavní soud je svou agendou (například rušení zákonů) politický soud, nicméně metoda jeho rozhodování musí být nezávislá a nestranná,“ uvedla dále Brožová.

Nechápu, jak jdou ty charakteristiky dohromady. Pokud už bývalá soudkyně takto ukazuje prstem, měla by rovněž dodat to, o jaké lidi vlastně jde. Pavel Šámal je sice v současnosti předsedou Nejvyššího soudu, po celou svou kariéru se ale profiloval zejména jako expert na trestní právo, jehož je univerzitním profesorem. Formuloval současný trestní zákoník i zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, významně se podílel a podílí na přepisování trestního řádu a dalších právních předpisů. Napsal množství knih i článků, soustavně přednáší. To, že je v současnosti funkcionářem, považuji v tomto ohledu za zcela vedlejší.

Podobně bychom mohli charakterizovat Jaromíra Jirsu. Ten je sice někdejším prezidentem Soudcovské unie a na Ústavní soud zamířil z pozice místopředsedy Městského soudu v Praze, ale v době, kdy už funkci končil a měl domluvenou stáž na Nejvyšším soudu, která by pravděpodobně vyvrcholila jeho přesunem na ten nejvyšší článek obecné justice. I Jirsa, který se věnuje civilnímu procesu, je v první řadě odborníkem a takto by měl být posuzován.

A rovněž tak Tomáš Lichovník. Z dosud zmíněných mužů je co do publikací patrně nejméně aktivní, ale slyšel-li ho někdo mluvit o právu a také zná-li jeho rozhled, lidskost, slušnost i preferenci zdravého rozumu, nemůže mít pochyby o tom, že rovněž on je ideálním ústavním soudcem. Svým angažmá v čele Soudcovské unie na sebe jistě upozornil, podobně jako jiní funkcionáři, ale aby šlo v jeho případě o jakési „odložení“? Absurdní.

Podobně jako Brožové konstrukce použitá u Jaroslava Fenyka. I on je profesorem trestního práva, i on je všeobecně uznávaným expertem. Na Ústavní soud ale zamířil jako akademik a advokát, nikoliv jako funkcionář Nejvyššího státního zastupitelství. Brožová se navíc ve svých počtech tak úplně nedopočítala. Na Ústavním soudu máme její optikou ještě dalšího bývalého funkcionáře, advokáta Davida Uhlíře, který do Brna přešel z pozice místopředsedy České advokátní komory, a to v době, když už se skoro otevřeně mluvilo o tom, že v jejím čele nahradí tehdejšího předsedu Martina Vychopně. Ale i Uhlíř je v první řadě zkušeným praktikem.

Dobře, Brožová patrně mířila na soudce, proč ale tedy mezi ně započítala i Fenyka? Nevadilo by pak třeba také to, že Pavel Rychetský je bývalý ministr spravedlnosti a i jinak aktivní politik a Radovan Suchánek zase někdejší ministerský náměstek?

Myslím si, že je to dokonce zcela opačně, než píše Brožová. Předchozí funkcionářská zkušenost může být pro soudce Ústavního soudu ideální, zvláště když jde, jak uvádí bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu, o soud „politický“. Je zkrátka dobré rozumět tomu, jak věci chodí.

Konečně nejdivočejší a možná i nejzákeřnější je poslední odstavec zmiňovaného textu a zcela jasný útok Brožové na místopředsedu Nejvyššího soudu Romana Fialu. Ten je patrně jedním ze dvou možných kandidátů na případně Šámalem uvolněnou pozici, a to vedle současného místopředsedy Mezinárodního trestního soudu Roberta Fremra, jehož by podle Deníku preferovala na zmiňované místo ministryně Marie Benešová.

„Stejně tak si Nejvyšší soud nemůže dovolit v čele člověka, který je vnímán jako milovník moci a který v nedávné době usiloval o takovou kumulaci moci, jako je výkon funkce místopředsedy Nejvyššího soudu, stojícího na samém vrcholu obecné soustavy soudů, spolu s výkonem funkce prezidenta Soudcovské unie. (...) Považuji totiž za nepřijatelné, aby muž mající druhou nejsilnější pozici v obecné justici reprezentoval soudcovskou obec, prostě proto, že by šlo o střet zájmů a tentokrát na nejvyšší úrovni,“ zní inkriminovaný odstavec.

Jde o více než dva roky starou událost, na kterou navíc existuje více pohledů. Fiala v roce 2017 ve volbě prezidenta Soudcovské unie neuspěl, když mandát obhájila Daniela Zemanová. Proč je tedy toto téma nyní vůbec nastolováno? Veřejnost jen mate a stejně jako jiné věty Brožové o dalších soudcích vytváří zdání něčeho nepatřičného v české justici. Skutečnost ale taková není a takovéto posunuté hodnocení jejímu reálnému vnímání dost škodí.

V poslední době se ukazuje, že Roman Fiala řadě lidí vadí. Někteří kritici šíří jakési neurčité odsudky na jeho adresu, nikdo ale nepřišel s  informacemi o jeho konkrétním pochybení či prohřešku. Řekněme to naplno: Roman Fiala, současný místopředseda Nejvyššího soudu, je vhodným a logickým nástupcem Pavla Šámala v čele tohoto soudu. Pokud si někdo myslí, že ne, ať konečně řekne proč. Zdůvodnění, které uvedla Brožová, v žádném případě nemůže obstát. V příštích měsících to bude klíčové téma, justiční trůny se zásadně přeobsadí. Tak to pojďme všechno věcně řešit.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud