Reinhard Heydrich stále děsí. Je předobrazem dnešních supermanažerů. Knihovna Ondřeje Féra | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Reinhard Heydrich stále děsí. Je předobrazem dnešních supermanažerů. Knihovna Ondřeje Féra

Reinhard Heydrich stále děsí. Je předobrazem dnešních supermanažerů. Knihovna Ondřeje Féra

Když umírají velké historické osobnosti a mají-li čas něco říct, obvykle jim to nedá a zatíží dějiny nějakým poselstvím. Nejčastěji se snaží po sobě zanechat epochální vzkaz, a to i v případech, kdy by bylo daleko lepší na ně úplně zapomenout. Poslední slova Reinharda Heydricha svědčí o tom, jak málo politickým člověkem tento supermanažer zla byl. „Vrať se na Fehmarn,“ vzkázal své ženě.

Osobnost Reinharda Heydricha (1904 – 1942) je stejným dílem odpudivá jako přitažlivá. Není sporu o tom, že pokud by přežil a stanul na lavici obžalovaných, během Norimberského procesu by patřil mezi ty, jejichž vina před tváří lidstva a lidství by byla přesvědčivá. Heydrichův podíl na zločinech nacismu byl mnohokrát popsán; někteří autoři podlehli zlému kouzlu tohoto plavovlasého Sasa a vykreslili ho skoro jako jakéhosi árijského Saurona. Jiní z něj udělali sadistického vraha a ještě jiní zase homosexuálního Žida. Jedna část Heydrichova osobnostního ustrojení ale zůstává opomíjena, nejspíš proto, že je tak současná, že se z toho tají dech. Reinhard Heydrich byl především vysoce výkonným, na maximální efektivitu orientovaným manažerem. Kdyby dnes pracoval v nějaké korporaci, říkali bychom jeho jméno společně se jmény oslavovaných řečníků davoských dýchánků moderní plutokracie. A právě ti jsou jeho skutečnými dědici. Stejně jako Heydrich i oni (a s nimi armáda jejich kopií) jsou orientováni na výkon, aniž by byli zakotveni v morálních kategoriích a aniž by byli ochotní zamyslet se nad kontextem své činnosti.

Günther Deschner ve své pozoruhodné monografii přináší zajímavý pohled například do pozadí konstrukce holocaustu. Heydrich byl jednoznačně PROTI konečnému řešení a masovému vyvražďování Židů. Nevedly ho k tomu humanitární důvody. Chladně uvažující šéf říšské bezpečnosti si jen spočítal, že vlaky dopravující Židy na definitivní konečnou stanici budou chybět armádní logistice. Svůj názor neprosadil; přednost dostalo konečné řešení. Heydrich udělal co bylo v jeho silách, aby se tohoto odporného úkolu mohl zhostit – a pak ho narýsoval s hrůznou efektivitou.

Deschner mluví o „hypertrofované potřebě nejlepšího výkonu.“ Ať už Heydrich šermoval, věnoval se pětiboji, plachtil nebo létal ve stíhačce, dělal to vždy tak, aby byl nejlepší. A to za jakoukoliv cenu, včetně brutálního nátlaku na představitele mezinárodních šermířských svazů. Ty přinutil, aby změnili pravidla tak, aby umožňovala účast v soutěžích příslušníkům uniformovaných, nikoliv jen ozbrojených sil. Povedlo se mu totiž přetáhnout z armády do „své“ SD nejlepší šermíře…

Zlopověstná politika cukru a biče, kterou praktikoval v Protektorátu, je typickým příkladem Heydrichova cynicky manažerského přístupu. Do Prahy přišel přesvědčený o tom, že Češi patří za Polární kruh nebo do masových hrobů. Stačilo pár týdnů a pochopil, že obrovské množství v Protektorátu lze zkorumpovat. Na jedné straně bylo třeba pracovat jako o život. Na druhé straně dělníci dostali ozdravovny (třeba Luhačovice), první květen se stal Svátkem práce a tedy volným dnem. Spíš než „katem českého národa“ byl Heydrich jeho svůdcem.

Říká se, že o tom, jestli Heydrich je kladnou nebo zápornou historickou postavou rozhodlo jen místo a čas jeho narození. Kdyby přišel na svět třeba v Londýně nebo v New Yorku, pravděpodobně bychom ho dnes oslavovali jako jednoho z mužů, který se zasloužil o svět. Neexistuje totiž důvod domnívat se, že tento mocný muž byl nacistou, natožpak přesvědčeným. Vzpomínky lidí, kteří s ním přicházeli do styku, zejména Besta a Schellenberga, ho naopak odhalují jako člověka, pro kterého byl nacismus prostředkem, nikoliv cílem. Pro Heydricha byla Třetí říše obřím podnikem, kde mohl dle libosti dávat průchod své vůli k moci a technokratickým schopnostem.

Když Wehrmacht obsadil Belgii a Nizozemí, Heydricha vůbec nezajímaly seznamy Židů. Chtěl archivy nadnárodní společnosti Unilever, chtěl vědět, jak daleko sahají prsty vlivu jejích manažerů. Heydrich přesně věděl, že moc je v moderním světě ze své podstaty technokratická a jediným jejím měřítkem je míra dosaženého úspěchu.

Když se podíváme na létající týmy spin doktorů, které Facebook vysílá za bohatými klienty, aby jim pomáhali co nejefektivněji masírovat veřejný prostor, našli bychom mezi nimi lidi se stejným charakterovým ustrojením, jakým disponoval Heydrich – ale také Albert Speer, Fritz Todt nebo Hjalmar Schacht. Je jim lhostejné, že svoje schopnosti dávají do služeb kohokoliv, kdo zaplatí dost. Nezáleží jim na spoušti, která po nich zůstane. Když se kácí les, létají třísky, říkají si nejspíš. Jenže říkejte to člověku, kterému ten les vykáceli a ještě mu přitom tříska vyrazila oko.

Supermanažeři, pro které je podstatný pouze úspěch měřitelný mocí a penězi, jsou přímými dědici Reinharda Heydricha. Pokud by se naopak oni narodili místo něj, není pochyb o tom, že by se mezi nimi taky našel někdo schopný dokonale naplánovat cokoliv – včetně konečného řešení. Supermanažer se totiž z logiky svého postavení a mentálního nastavení uzavírá před pochybnostmi o tom, co dělá, do světa, ve kterém se počítá jenom výkon.

To jsou velcí hráči schopní velkých věcí. Velikost přitom dokáže dodat určitý lesk i věcem, které by ve skromnějším vydání vypadaly jako obyčejná loupež, podvod, drancování nebo vražda. Česká verze americké televizní série Utajený šéf přesně odhaluje, jak tato malost vypadá. Ředitel firmy si nechá vyrobit trapný převlek, pár dní se pohybuje mezi svými zaměstnanci a pak se jim odhalí. Šéf jakéhosi řetězce zverimexů sám několikrát odhalil, že pracovní normy, které od stolu nastavil, jsou mimořádně špatné. Za maximální výkon lidé dostávali mzdu těsně nad úrovní zákonného minima. Během „rozuzlení“ tento manažer každému ze zaměstnanců, s nimiž přišel do styku, udělal malou a nevýznamnou službičku. Změnit normy, o jejichž pochybenosti se přesvědčil, ho ani nenapadlo. Místo cukru sacharin a zpátky pod bič; minimální mzda už čeká.

V malém podání z manažerského „pohybu mimo dobro a zlo“ zůstane jenom obyčejné špinavé vykořisťování jak vystřižené z Londonovy Železné paty. Ve velkém špína na první pohled zmizí – ale jen na první pohled. Spoušť, kterou za sebou supermanažeři nechávají, z výšky jejich postavení nebývá vidět, to ale neznamená, že neexistuje.

Existuje – a pokud nebude znít dost silný hlas, který na ni bude upozorňovat, změní se náš pozdní kapitalismus v džungli, splněný vlhký sen anarchokapitalistů.

Co si přečíst

Günther Deschner: Architekt totální moci

Jack London: Železná pata

Roger Griffin: Modernismus a fašismus

 

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.