Rokos: Macron otočkou ve vztazích s Ruskem riskuje, jeho ambice mohou poškodit EU | info.cz

Články odjinud

Rokos: Macron otočkou ve vztazích s Ruskem riskuje, jeho ambice mohou poškodit EU

KOMENTÁŘ MILANA ROKOSE | Stačí propuštění vězněného režiséra Olega Sencova a tří desítek dalších politických vězňů k opětovnému sblížení Evropy s Ruskem? Francouzský prezident Emmanuel Macron si zjevně myslí, že ano. Jako by zapomněl na snahu někdejšího amerického prezidenta Baracka Obamy o restart americko-ruských vztahů a jeho neslavný konec.

Záznam z předloňské tiskové konference po setkání francouzského prezidenta Emmanuela Macrona s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem oblétl svět. Obávaný ruský vládce, jehož země násilně zabrala Krym a je obviňována z vedení hybridní války proti EU, klopil při Macronově kritice prokremelských webů oči a tvářil se jako malý kluk přistižený při lumpárně. Šéf Elysejského paláce tehdy sklidil na Západě uznání a ve vztahu k Rusku pokračoval v politice svého předchůdce Françoise Hollanda.

Letos je ale všechno jinak. Po srpnové schůzce s Putinem v pevnosti Brégançon se Macron rozhodl udělat ve vztahu k Rusku zásadní obrat. Jako by spory kvůli Ukrajině, Sýrii, ruským kybernetickým útokům nebo novičoku byly zapomenuty: „Myslím, že je v Evropě třeba vystavět novou architekturu důvěry a bezpečnosti, bez ní nebude kontinent nikdy stabilní... pokud si nevyjasníme vztahy s Ruskem,“ prohlásil na konci srpna Macron.

A v září v oteplování vztahů pokračuje – v tomto týdnu se v Moskvě setkali ve dříve používaném formátu 2+2 ministři zahraničí a obrany. Stalo se tak vůbec poprvé po anexi Krymu – na jaře 2014 byl tento formát schůzek zrušen. To vše krátce poté, kdy ruské bezpečnostní složky v Moskvě brutálně potlačily demonstrace za svobodu.

V otázce Krymu Rusko neustoupí

Paříž se zřejmě definitivně smířila i se zabráním Krymu: „Víme, že Rusko neustoupí. Bude na Krymu stejně jako v zemích Pobaltí, jejichž anexe v roce 1945 nebyla nikdy uznána, aniž by to bránilo vztahům s Moskvou,“ připomněla v deníku Le Monde historickou paralelu Tatiana Jeanová z Francouzského institutu pro mezinárodní vztahy.

Politolog Maxime Audinet ze stejného institutu INFO.CZ vysvětlil, že spíše než o osobní Macronovu iniciativu jde o plánovanou snahu francouzské diplomacie. Výše zmíněnou kritikou prokremelských webů Sputnik a RT chtěl prý Macron upozornit Putina na rozdíl mezi progresivisty – jež on reprezentuje – a populisty, kteří tyto informační zdroje hájí. Francouzský prezident prý ale nikdy protiruské postoje nezastával a ještě jako ministr hospodářství se stavěl za ukončení protiruských sankcí.

Obhájci Macronovy taktiky tvrdí, že dosavadní tvrdý přístup vůči Rusku neposloužil nikomu a že je třeba zabránit tomu, aby se Rusko více upínalo na druhou stranu, tedy k Číně. Jako argument ke změně své politiky může Elysejský palác použít i nedávnou výměnu zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou. To je jistě pozitivní vývoj v jejich vzájemném konfliktu, mezi propuštěnými byl ostatně i režisér Oleg Sencov, za něhož osobně plédoval i Macron.

Dá se ale v tomto případě mluvit skutečně o nějakých ruských ústupcích? Šlo přece o výměnu, nejen jednostranné propouštění ze strany Moskvy. Nizozemsko přitom zcela právem protestovalo, že mezi propuštěnými bude i velitel vzdušné obrany nad Donbasem, hlavní podezřelý ze sestřelení malajsijského letadla, na jehož palubě zahynulo 298 nevinných lidí, převážně Nizozemců.

Kreml vysvětlí oteplení vztahů jako slabost Západu

Právě na tento moment Rusko dlouhých pět let čekalo, shodují se mnozí kritici Macronovy iniciativy. Jak INFO.CZ napsal litevský odborník na ruskou propagandu Mantas Martišius, bude tato změna v politice Západu vůči Rusku vysvětlena jako slabost Paříže. „Rusové řeknou, že od začátku věděli, že Západ podlehne, a teď jsme toho svědky. To je skvělý materiál pro propagandu,“ napsal po středečním slyšení v litevském parlamentu.

Kreml si navíc velmi dobře uvědomuje, že pokud chce změnit celkový přístup Evropské unie k dnešnímu Rusku – a tedy například dosáhnout zrušení sankcí – musí nejdříve ovlivnit některého z vlivných členů EU. A tím Francie bezesporu je. Když pak Paříž dosáhne ruských ústupků například v Sýrii, nebude to jistě zadarmo… ale třeba za evropské ústupky v otázce Ukrajiny. A to si země střední a východní Evropy přát nemohou, snad s výjimkou osazenstva pražského hradu.

Restart vztahů s Ruskem si už v minulosti vyzkoušel i Macronovi názorově blízký Barack Obama. Jak to dopadlo, víme všichni. Samotný Macron by měl být k Moskvě ostražitější než jiní politici – vždyť ve francouzských prezidentských volbách mluvil jeho tým o ruské snaze ho pomocí fake news oslabit a pomoci do Elysejského paláce Macronově soupeřce Marine Le Penové. Právě ona se po návratu z dovolené nechala slyšet, že Macron ve vztahu k Rusku konečně pochopil, co ona už dlouho tvrdí.

Politolog Audinet vidí ve sbližování s Ruskem i Macronovy ambice stát se evropským lídrem – zvláště ve chvíli, kdy je německé kancléřství v době přechodu a Itálie a Velká Británie si procházejí politickými krizemi. 

Macronova snaha o emancipaci v zahraniční politice od USA může být v tomto případě kontraproduktivní. Samostatnost a odlišný přístup ano, ale jen po dohodě v rámci sedmadvacítky. Jinak k budování „silného multilateralismu a evropské suverenity“, o nichž mluví Audinet, francouzský prezident nepřispěje. Obavy východního křídla unie z Ruska totiž nelze házet přes palubu. Jinak Macron poslouží Kremlu jako užitečný idiot.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud