S optimismem a nadějí do 2019! Komentář Alexandry Udženija

Vánoční svátky a přechod do nového roku jsou většinou důvodem pro bilancování. Máme čas na debatu sami se sebou, na zklidnění, ve kterém často nalezneme prostor pro utřídění myšlenek a nalezení toho, co vlastně doopravdy chceme a potřebujeme. Přemýšlíme, co vše se v uplynulém roce událo a zda v tom příštím můžeme a máme něco udělat lépe. Pro mě je to vždy o naději do budoucna. Máme před sebou opět celou prázdnou stránku v dlouhé knize. Je jen na nás, jak ji popíšeme.

Bilancování

Zamýšlím se v tomto pravidelném sloupku týden co týden nad tím, co otřásá naší či zahraniční politickou scénou. Z hlediska politiky přinesl ten minulý supervolební rok skutečně mnoho věcí. Někdy radostné a někdy méně radostné. Přinesl nám mj. prezidentské volby, které potvrdily Miloše Zemana v roli prezidenta a prodloužily jeho nepsaný a stále pevnější pakt s premiérem Babišem. Spojení těchto dvou sil z mého pohledu ale nepřineslo nic, co by mělo pro budoucnost země jakýkoli větší pozitivní význam.

Komunální a senátní volby jednoznačně vrátily ODS do první politické ligy, z čehož mám obrovskou radost. Potvrdilo se tím naše přesvědčení, že poctivá politická práce a konzervativní hodnoty ještě zdaleka nepatří do starého železa. Ovšem když už jsme u těch hodnot, mají smysl, jen když se skutečně žijí, jinak jsou z nich pouze prázdné fráze. Pro mě jsou důležité hlavně tři základní, které když ve svém životě naplňujeme, tak vše ostatní zvládneme. Jsou to práce, rodina a osobní i společenská svoboda. 

Práce je motor

Práce je ústředním tématem konzervativní politiky. Stát má občanům připravit takové podmínky, které jim umožní svobodně a volně pracovat. Prostřednictvím práce rozvíjet své tvůrčí schopnosti a zlepšovat tak své okolí a koneckonců i prosperitu samotného státu. Stát má pak na oplátku všechny tyto hodnoty udržet a své lidi ochránit.

Jenže stále žijeme v zemi, kde je sociální a byrokratický systém nastaven tak, že se mnohým vlastní větší aktivita nevyplatí. A když se stát snaží tuto skutečnost narychlo změnit, dopadá to většinou tím, že bojujeme s chudými, které například sužuje exekuční šílenství, místo abychom bojovali s chudobou vytvořením podmínek pro práci. Žijeme v zemi, která dusí své podnikatele a živnostníky pod stohy papírů, nesmyslnou byrokracií a státní šikanou. Připravujeme se tím o střední třídu, která je nejlepší pojistkou proti extrémním náladám ve společnosti v dobách krize, která už možná číhá za rohem. Motor se v krizi může lehce zadrhnout, mějme to na paměti!

V době neuvěřitelného technologického rozmachu stojíme také před výzvou, že část naší práce do budoucna převezmou stroje a umělá inteligence. Je to nevyhnutelný proces, který nám ale zároveň dává obrovské příležitosti vyniknout jako technicky šikovný národ a vytvořit spoustu nových pracovních příležitostí. Jen bychom měli začít více pracovat na sebe, vytvářet finální hodnotu zde u nás a myslet na systematický rozvoj České republiky. Potřebujeme upravit vzdělávací proces, potřebujeme masivní investice do infrastruktury jak fyzické tak v kyberprostoru a do umělé inteligence, čekají nás výzvy spojené s klimatickou změnou (ať už jí zapříčinil kdokoli) nebo migrační krizí a bezpečností. V 2019 spousta témat začne být ještě naléhavějších. Čeká nás spousta práce a to je dobře.

sinfin.digital