Schmarcz: Babiš si chválí, že díky viru řídí stát jako rodinnou firmu. Ale Hamáček není rodina

Martin Schmarcz

07. 05. 2020 • 20:37

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Ten koronavir změnil náplň práce vlády a konečně jsme to řídili jako rodinou firmu,“ chválil si Babiš na Rádiu Impuls. Pro premiéra splněný sen, pro svobodymilovné občany černá noční můra. Zvláště, když se vláda stále snaží prosadit si zvláštní kompetence, které jí umožní omezovat lidská práva a svobody bez svolení parlamentu. Ale celý kabinet není jedna rodina. Určitě do ní nepatří třeba šéf ČSSD Jan Hamáček. 

Sociální demokraté se v pondělí postavili proti návrhu zmocňovacího zákona, který by umožnil ministru zdravotnictví, aby mimo jiné omezoval majetková práva a svobodu podnikání nebo veřejná shromáždění občanů. Sám, bez projednání vládou a hlavně bez jakékoli kontroly a svolení parlamentu. Kdyby Hamáčkovci nezatáhli za záchrannou brzdu, normu by bleskově v úterý schválila sněmovna a teď už by ji měl na stole senát.

Poté, co se ČSSD vzepřela, tak místo hladkého projednání kabinet novelu zdravotního zákona stopnul. Vznikl kolem toho dost velký spor, kdy Hamáček a Vojtěch říkali každý něco jiného. Ministr vnitra oznámil, že se půjde cestou novely ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, ministr zdravotnictví doufal, že jeho návrh má pořád šanci. Nakonec to vypadá na zvláštní plichtu. Hamáček bude pracovat na ústavním řešení, Vojtěch po poradě s legislativci vnitra předloží poslancům dočasný speciální zákon.

Vtip je v tom, že předseda sociální demokracie slíbil opozici projednání „lex koronavirus“ v normálním legislativním procesu a vláda tento postup posvětila. Takže se Vojtěchovy nové kompetence nestihnou přijmout před létem. ČSSD do toho hodila trojici ANO, KSČM a SPD i podruhé vidle. Tyto strany sice mají dost hlasů, aby si prosadily svou bez ohledu na názor sociální demokracie a někdy to dělají, ale nyní to tak zřejmě nebude.

Pro Andreje Babiše by bylo riskantní takto odkrýt karty. Nejen kvůli domácí politické situaci. Musí navíc řešit problémy s Bruselem. Právě dnes vlivný kontrolní výbor Evropského parlamentu odhlasoval, že se má vzdát buď funkce premiéra, nebo Agrofertu, jemuž má Evropská komise k tomu všemu zastavit dotace. Pro EU je SPD naprosto nepřijatelná a premiér si právě teď nemůže moc dovolit ke svým stávajícím trablům přidat další, což samozřejmě dává jeho menšímu koaličnímu partnerovi do ruky trumfy navíc.

Co zůstává na celém postupu podivné, je to, že vláda nezažádá o prodloužení stavu nouze, i když je smířená s tím, že speciální koronavirový zákon se nestihne přijmout včas. Podle Vojtěcha bude těch osm dní omezující nařízení vydávat na základě stávajícího zákona o ochraně veřejného zdraví, což už jednou smetl soud a kabinet od toho ustoupil. Pokud to najednou zase jde (což je samo o sobě krajně podezřelé), tak proč vůbec přijímat speciální normu s dalšími pravomocemi pro ministra zdravotnictví?

A vůbec, jak to, že KSČM a SPD vadí dát vládě pár dní stavu nouze navíc, ale horlivě prosazují, aby ty samé kompetence měl ministr zdravotnictví a po následném odsouhlasení vládou s nimi mohl disponovat libovolně dlouho bez nutnosti žádat sněmovnu po třiceti dnech o prodloužení? To je totiž kardinální rozdíl mezi postupem dle krizového zákona a tímto zmocňovacím zákonem. Jediná možná odpověď zní, že dle komunistů a okamurovců u Vojtěcha moc bude v těch „správných“ rukách. Zůstane zkrátka „v rodině“.

„Jsme teď jedna rodina, takže to řídíme jako rodinnou firmu, která má 10,7 milionu obyvatel,“ rozplýval se Andrej Babiš na Rádiu Impuls. Kdo ale patří do té famílie? Ministři zdravotnictví, financí, průmyslu, spravedlnosti, ti jsou pro premiéra blízká rodina. Nikým nevolení a pouze na jeho osobní vůli závislí. Předsedové KSČM a SPD jsou širší rodina. Koaliční partner ale není rodina, to je momentálně smluvní dodavatel, ale jinak sok. Vlastní poslanci ANO také z velké části nejsou rodina, to jsou zaměstnanci.

Andrej Babiš se přiznal k tomu, z čeho ho už dlouho beztak podezíráme. Kdyby aspoň chtěl řídit stát jako korporaci, nebylo by to nic moc, protože demokracii nelze nahradit firemní kulturou. Ale pořád by to znamenalo ctít odpovědnost k akcionářům, respektovat dělbu moci v hierarchii řízení a řídit se nadosobními pravidly a dlouhodobými hodnotami. Jenomže stoprocentní vlastník Agrofertu chce být vždy a všude absolutním pánem a celou zemi mít jako svou „rodinnou firmu“, v níž se nepohne ani lístek bez jeho souhlasu.

Není divu, že to mezi ANO a ČSSD skřípe. Dokonce i tam, kde se obsahově shodnou. Andrej Babiš a jeho tým totiž nemají smysl pro to, co považují za zbytečný „formalismus“ (ministr zdravotnictví Vojtěch), či pouhou „debatu právníků“ (ministryně spravedlnosti Benešová). Ve skutečnosti tu jde o občanské svobody a hodnoty právního státu. Ty dost možná zase dostanou na frak, neboť se vláda rozhodla jít proti rozsudku městského soudu. Sice „jen“ na týden, ale právní řád buď platí pořád, nebo neplatí vůbec.

Majiteli Agrofertu slova jako ústavnost, právní řád či parlamentní procedury nic moc neříkají. Sociální demokraté se svou 140letou historií mají poněkud jinou citlivost a odmítají tyto hodnoty obětovat ve prospěch manažerského přístupu, jak ho popisuje premiér: „Bylo to efektivní, bylo to konkrétní, viděli jsme ta naše rozhodnutí v praxi…“ Zde se ukazuje, že ČSSD má v zásadních otázkách demokratického vládnutí dál k ANO a blíž k opozici, s níž ostatně Hamáček vyjednával o dalším postupu.

Na Slovensku mají malebný výraz „rodinkárstvo“, který popisuje způsob řízení státu, kdy jsou osobní vazby zdaleka důležitější než demokratické mechanismy. Do tohoto rodinkárstva se ujovi Andrejovi jistě vejdou Adam, Alena, Karel, Marie, a i Vojtěch s Tomiem se zapojí. Ale Honza ne. S tím budou pořád nějaké problémy, ten nepatří do rodiny. No, a řekněte, copak je v té naší malé zemi místo pro více jak jeden rodinný holding?

SDÍLET