Schmarcz: Chtějme od EU mír a prosperitu, ne almužny | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Chtějme od EU mír a prosperitu, ne almužny

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Je to pár dnů, co Velká Británie opustila společenství. A my se v EU dohadujeme, jak zacelit díru v rozpočtu. Chudí chtějí dostat více, bohatí chtějí dávat méně. Ale to vůbec není to hlavní. Evropská společenství se zrodila k naplňování dvou cílů: míru a prosperity. To platí i po skoro sedmdesáti letech. Nepotřebujeme nic více, ale také nesmíme dostávat méně. Tehdy, a právě tehdy, bude EU fungovat. 

Dnešní Evropská unie má řadu ambiciózních plánů. Zde však plně platí, že méně je více. Mír a prosperita vůbec nejsou malé cíle. Dokonce lze říci, že jsou pravým základem lidského štěstí a jsou v dějinách velmi vzácné. Přitom o obojí můžeme přijít, když se budeme hnát za chimérami, jimiž jsou třeba snaha spasit celou planetu od uhlíku, genderové kvóty, bezbřehé právo na azyl… V tom všem se ztrácí původní jasný evropský příběh bezpečného a bohatého kontinentu. V horším případě to budí v řadě občanů obavy.

Jasnou výstrahou, kam až může vést neporozumění lidí evropské misi, je právě brexit. Jistě, k referendu došlo v zemi, která se tradičně vždy cítila být součástí svého vlastního, nikoli kontinentálního příběhu. Nicméně právě komplikovanost kampaně pro zachování členství prohrála ve střetu s přímočarostí odpůrců (byť ne zcela upřímnou). Jak by to dopadlo, kdyby příslušníci anglické dělnické třídy, kteří si odhlasovali odchod, cítili, že bez EU utrpí nejen jejich peněženky, ale v širokém smyslu slova i bezpečí?

Každá velká říše zůstávala stabilní a silná, když lidem dokázala dlouhodobě nabízet „ochranu a chléb“, které by bez ní neměli jisté. Tyto záruky byly kupříkladu pro římské občany důležitější než jejich původní kmenová identita. Univerzalismus hodnot je zajisté také důležitý, ale prastaré instinkty jsou silnější a hlubší. Proto při pocitu ohrožení „míru a prosperity“ na globální úrovni hledají obyvatelé jistotu ve smečce. Nacionalismus je slabý v dobrých a zajištěných časech, ale raketově roste v krizích, včetně krizí důvěry.

Bez silné víry občanů nejen v momentální, ale i budoucí bezpečí a bohatství, se sebesofistikovanější a sebekomplexnější systém rozpadá. Evropská unie honí příliš mnoho zajíců. Jako by ti, kteří rozhodují, měli většinově pocit, že mír a prosperitu už máme a můžeme se věnovat jiným věcem. To je nebezpečná iluze. Ukázal to nástup extremistických sil v důsledku ekonomické a migrační krize, kdy se lidé začali bát, že elity je dostatečně nechrání před těmito negativními dopady globalizace, a to finančními i bezpečnostními.

Tak silné záruky bezpečí a bohatství, jaké nám skýtá evropské společenství s jeho obrovským vnitřním trhem a hospodářskou mocí, bychom se jako samostatná země nedomohli ani přibližně. Chraňme je, posilujme a rozšiřujme. Hlavně je však nenechme rozmělnit a ztratit pod hromadou daleko méně důležitých politik. Bohužel často prosazovaných s vervou hodnou lepší věci. Někdy je jejich význam marginální, jindy nepomáhají vůbec, v nejhorším případě oněm dvěma základním hodnotám přímo škodí (Zelený úděl EU).

Evropská unie by měla udržet „drajv“ v cestě za mírem a prosperitou nejen proto, že jsou tak zásadní, ale především je samotné národní státy nedokáží zajistit, nebo aspoň ne v takové míře. I svoboda, demokracie a právo jsou zásadní. Ale každá členská země si je umí zaručit sama. Pokud ne, tak beztak nemá v Unii co pohledávat. Centrum zde může trochu pomoci, ale ne tyto hodnoty dlouhodobě prosazovat navzdory národní povaze.

A další politiky EU? Dotace, jež měly původně sloužit pro pomoc nejslabším regionům, a tím napomáhat míru a prosperitě, jsou v dnešní podobě obludným přebujelým systémem, který poškozuje ekonomiku i dobré vztahy a je nahrávkou na smeč korupci. Nepřehledný mechanismus rozhodování, jehož komplikovanost má vyvažovat mnohočetné zájmy, odcizuje Unii lidem. Méně kompetencí centra s jasnou odpovědností, delegací a vynutitelností by přineslo lepší efekty jak v reálných výsledcích, tak ve vyšší důvěře lidí.

Aktuální nutnost řešit dopady brexitu lépe nasvítila scénu a názorně odkryla zbytečnou složitost systému, který chce řešit více problémů a otázek, než je účelné a často i vůbec možné. Už dlouho se ale ukazuje, že současná přechodová fáze, kdy je na jedné straně ohromná kupa sdílených kompetencí a na druhé straně velké množství aktérů, kteří do toho skrze velmi komplexní mocenské převody mluví, je neudržitelná.

Jsou dvě cesty řešení. Zatím bohužel vítězí ta první, která nabízí tuhou centralizaci. Ano, to může technicky fungovat. Ale posílí se tím odstředivé a identitářské tendence. Druhou možností je vrátit se k původním cílům Společenství uhlí a oceli a osekat z unijní úrovně vše, co nesouvisí s mírem a prosperitou. Zbylé kompetence ať centrum vykonává s přímou odpovědností na základě celoevropských voleb. Což znamená třeba dobudovat vnitřní trh a chránit Evropany před migrací či tlaky globálních mocností.

Ve čtvrtek se začalo na summitu EU jednat o přístupu k evropským dotacím. My bychom však neměli chtít almužny. Měli bychom od Unie požadovat mír a prosperitu. Nic více, nic méně.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud