Schmarcz: Rozbitá polistopadová politika. Co velká část voličů nevidí aneb líp nebude | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Rozbitá polistopadová politika. Co velká část voličů nevidí aneb líp nebude

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Základní myšlenku jsem si vypůjčil od Frédérica Bastiata. V eseji “Co je a co není vidět” na příkladu rozbitého okna geniálně vyvrací (stále) rozšířenou tezi, že „destrukce přináší zisk“, která v ekonomice vede k protekcionismu. A v politice k „novým pořádkům“. Bastiatovy závěry platí i zde. Dnešní politika není lepší, jak nám slibovali. Naopak, je „rozbitá“.

Bastiat začíná tím, jak zuřil Dobroděj Sedláček, když jeho syn rozbil okno. A popisuje hlouček přihlížejících, kteří mudrují a utěšují majitele myšlenkou, že „všechno zlé je k něčemu dobré“ a otázkou z „čeho by žili sklenáři, kdyby nikdo nikdy nerozbil žádné okno“?

Boření a ničení starých věcí a budování nových, stejně jako ochranářství a obchodní války, považuje i dnes mnoho lidí za způsob, jak podpořit domácí průmysl. Bastiat zmiňuje věhlasného politika, který přesně vypočítal, kolik by získaly firmy stavbou domů, kdyby vyhořela Paříž a jak by to zvýšilo blahobyt.

V příběhu s rozbitým oknem nevystupují jen dva lidé. Tedy majitel Dobroděj Sedláček a sklenář, kteří „jsou vidět“. Je tu ještě třetí, který vidět není, třeba švec, u něhož by si Sedláček dal spravit boty, kdyby nemusel platit novou okenní tabuli. Ten utrpí ztrátu v důsledku toho, že uličník rozbil okno. Takže nula od nuly pojde. Ale ve skutečnosti je bilance záporná, protože občan Sedláček, místo aby měl jak okno, tak spravené boty, má jen jedno z toho.

S „novými pořádky“ je to stejné. Jen se místo okna rozbíjí zastupitelská demokracie. I dnes se najde řada mudrlantů, kteří tvrdí, že „všechno zlé je pro něco dobré“ a ve zboření polistopadového režimu a nahrazení tradičních stran protisystémovými hnutími vidí šanci na „krásný nový svět“. Věří, že díky destrukci bude líp. Jenomže není. A ani nám nikdy líp nebude, dokud nezačneme brát v úvahu nejen to, co je vidět, ale i to, co vidět není.

V roli uličníka, který rozbil Dobroději Sedláčkovi (voličům) okno, jsou ti politici tradičních stran, kteří v 90. letech řádili jak Bratrstvo kočičí pracky. Opravdu však neplatí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Když nastoupilo hnutí ANO, rázem zmizeli ze scény mnozí kmotři a korupčníci. To je to, co bylo vidět, a co na první pohled vypadalo jako zisk. Jenže tyto „prohnilé“ nahradili jiní, často nejprotřelejší šíbři z proklínaných 90. let. Místo těch, co byli upláceni, přišli ti, co jim dávali úplatky. To je to, co vidět není. Alespoň pro velkou část voličů.

Stejně tak si lidé neuvědomují, že oni sami jsou v postavení Dobroděje Sedláčka. Ten mohl mít jak staré okno (tradiční strany se mezitím obrodily a mohly tu tabuli opravit na vlastní náklady, kdyby dostaly šanci), tak nové statky plynoucí z toho, že by do politiky nevtrhla horda amatérů. Ti se museli od píky učit řídit stát, což ti před nimi za čtvrt století, které měli k dispozici, již zvládli. Nová nemehla jsou prostě vždy horší, než stará nemehla, protože politika je řemeslo jako každé jiné a žádá si zkušenost a praxi.

Zde si neodpustím poznámku. Jímá mě hrůza, že po volbách v roce 2021 přijde stejně hluboká krize jako v roce 2009, přičemž řešit ji bude buď ANO (což by byl lepší případ, vždyť po osmi letech vlády se člověk něco naučí), nebo daleko hůř, zcela nezkušení Piráti. To, že si nyní užíváme prosperity, je i díky tomu, že dopady minulé globální krize odvraceli zkušení řemeslníci. Ti na jedné straně uvážlivými dotacemi a investicemi pomohli udržet pracovní místa a výrobní kapacity, na straně druhé zabránili rozvratu veřejných financí.

Takže sečteno a podtrženo. Je vidět, že zmizeli staří kmotři. Není vidět, že je nahradili jiní. Je vidět současná prosperita. Není vidět, že cestu k ní otevřel nenáviděný Kalousek. Lidé prostě vidí jen to, že v čase krize, kdy vládl, jim bylo zle a teď, když je pryč, je jim dobře. Mnozí nevidí, že noví vládci rozbíjejí další a další okna demokracie ve velkém, ale už je za to nikdo netrestá. Škoda, že se voliči neřídí zdravým selským rozumem Dobroděje Sedláčka, který na rozdíl od všelikých mudrlantů v rozbíjení oken nevidí nic dobrého…

Není také vidět, že v tradičních stranách zafungovaly samočistící mechanismy (které musí mít každá demokratická partaj, která není pouhým byznys projektem a bude je muset prokázat i ANO, bude-li chtít fungovat dlouhodobě). Paradoxně v čase, kdy konečně začaly vážně řešit korupci a klientelismus, je voliči s velkým zpožděním potrestali. Navíc zvolili do vedení státu dva největší dinosaury devadesátých let, zatímco ODS, ČSSD a KDU-ČSL dnes mají v čele lidi, kteří s tou dobou nemají nic společného.

Co jsme tedy „získali“ rozbitím polistopadové politiky? Korupci máme pořád stejnou (bodejť by ne, zlodějství mocných jen odráží zkorumpovanost celé společnosti). Leč po starých kmotrech zůstalo aspoň mnohé vybudováno, po těch nových nic moc. Demokratická politika přišla o své pilíře, tradiční strany, které jsou pokáceny a zvedají se jen těžce. Zbořilo se, ale nepostavilo. Bastiat píše: „Společnost ztrácí hodnotu zbytečně zničených předmětů“. Měl pravdu. A má ji pořád. Destrukcí demokracie lepší demokracie nevzniká.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud