Siegl: Ze zabití Sulejmáního může těžit nejen Írán, ale i Islámský stát a další radikálové | info.cz

Články odjinud

Siegl: Ze zabití Sulejmáního může těžit nejen Írán, ale i Islámský stát a další radikálové

KOMENTÁŘ ERIKA SIEGLA | Fikce má často překvapivě blíže k realitě, než si myslíme. Populární seriál Homeland pojednává o boji agentů CIA proti různým rafinovaným teroristům a jejich podporovatelům. Jeho slabší třetí série schematicky pojednává o boji hodných Američanů proti perfidním íránským protějškům, kteří využili Al Kájdu k bombovému útoku na centrálu CIA v Langley. V jejím závěru hlavní hrdina vykoná sebevražednou misi, jejímž cílem je hlavní bad guy - velitel íránských Revolučních gard.

Není známo, zda se Donald Trump či někdo z jeho okolí při svém rozhodnutí, zabít Kásima Sulejmáního, inspiroval tímto béčkovým scénářem. Jisté však je, že seriál vyjadřuje a posiluje v USA rozšířený stereotyp, že Írán ztělesňuje velkou hrozbu a podporuje zlo – Hizballáh, Hamás či ve filmové licenci dokonce Al Kajdu. Ponechme stranou, že v roce 2003 se i pod touto záminkou Irák Saddáma Husajna stal cílem americké invaze, které Írán dodnes vděčí za růst svého vlivu v celém regionu. Zmocněnec State Departmentu pro vztahy s Íránem Brian Hook vyjadřuje zmíněný sentiment slovy, že „Írán válčí s USA od íránské revoluce v roce 1979“, přesněji řečeno od obsazení americké ambasády a dlouhého zadržování 52 rukojmích.

Gen. mjr. Kásim Sulejmání byl velitelem speciálních jednotek Kuds íránských revolučních gard.

Na druhé straně pohled mnoha Íránců na USA rozhodně není méně schématický a stereotypní než filmová fikce. A to jak v negativním, tak i v pozitivním smyslu. Svržení íránské vlády premiéra Mosadeka v roce 1952 britskou a americkou tajnou službou (za to, že zestátnil Anglo-íránskou ropnou společnost), sestřelení íránského civilního letu mezi Dubají a Teheránem s 290 pasažéry americkým křižníkem v roce 1988 (tragédii USA dlouho popírali), či dlouholetá podpora autokratického šáha, Saddáma Husajna a samozřejmě Izraele vytvořily základy vyprávění o „ďábelské Americe“. Naproti tomu, nemálo Íránců sympatizuje s USA a specificky s Trumpem, protože doufá, že zasadí smrtící úder nenáviděnému režimu. Mnoho z těch, kteří utekli či dobrovolně odešli za hranice, schvaluje jeho ekonomickou válku proti své vlastní zemi. I když způsobuje vysoký růst cen, nedostatek i základních léků a dusí domácí ekonomiku podobně jako domácí korupce a neschopnost.

Bagdádská veřejná poprava Kásima Sulejmáního je střízlivě řečeno bezprecedentním krokem za situace, kdy obě země formálně nejsou ve válečném stavu. Potvrzuje se, že ve stále ostřejším konfliktu s mnoha dalšími aktéry (Izrael, Saudská Arábie na jedné straně a Sýrie či Hizballáh na druhé) je současný Blízký východ ještě více rozdělený a americká politika, či spíše její akce a reakce, méně předvídatelné.

Zatímco oba hlavní aktéři nejspíše konflikt přečkají a časem ho opět utlumí, jako například během vrcholícího společného boje proti Islámskému státu v roce 2014 nebo Talibánu v roce 2001, pro některé přístojící už může být pozdě.

Tím nejzranitelnějším je Irák – země rozvrácená americkou invazí a válkou, s hlubokými vnitřními konflikty, humanitární krizí, rozbitou infrastrukturou a stále živým ISIL, kde se USA a Írán nejpříměji střetávají. Zabití íránského velitele ostatně předcházel útok demonstrantů na americkou ambasádu v Bagdádu a to zase zabití vojáků proíránských milic americkými útoky. I iráčtí politici orientovaní na USA (a oponenti íránského vlivu) vnímají zabití Kásima Sulejmáního jako otevřené popření suverenity země a příliš eskalující krok, který jen zostří konflikty a rivalitu obou zemí na irácké půdě. Mohou oslabit také pozici Spojených států, irácký parlament ostatně bude hlasovat o vypovězení jejich jednotek ze země. Američtí diplomaté, experti a kontraktoři budou každopádně ještě více uzavřeni ve svých pevnostech, bez možnosti pohybu a kontaktu s realitou. Ze situace může v důsledku těžit nejen právě Írán, ale i Islámský stát a podobní sunnitští radikálové, které léta v regionu podporovala Saudská Arábie. NATO již z bezpečnostních důvodů aktuálně pozastavilo výcvikovou misi, na které se podílí i 40 českých vojáků.

Slova amerického ministra zahraničí Pompea, že Blízký východ je nyní po zabití Kasema Sulejmáního, „pro Američany mnohem méně nebezpečným místem“, je fantasmagorií, které by se nedopustili ani vyčerpaní autoři scénáře Homeland. Nelze asi zpochybnit, že tento navenek zamlklý a prošedivělý generál byl „nepřítelem Ameriky“ a „měl ruce od krve“, byť rozhodně ne milionů, jak tvrdí Donald Trump. V tom však ve svém řemesle a regionu konfliktů a rivality nebyl zcela výjimečný. Vyzbrojoval odpůrce americké invaze do Iráku a nepřímo zodpovídá za smrt amerických vojáků… Skutečně jenom on? A proč přišel „rozsudek“ smrti po letech a právě nyní? Byl jen prevencí údajně chystaných útoků? Možná. Nebo nedomyšlenou předvolební demonstrací rozhodnosti? …

Jestřábové v íránském vedení mají jasno – jde o další útočný tah nekončící partie. Z jejich pohledu to potvrzují neustálé reference americké administrativy na podporu „boje Íránců za svobodu“ a opakovaně demonstrované otevřené sympatie zástupců Trumpovy administrativy íránské exilové opozici. Přitlačen ke zdi sankcemi a hrozbami, ponížen veřejnou popravou svého vojenského mozku, konzervativní část establishmentu bude chtít prokázat svou odhodlanost a pevnost jak vůči Washingtonu, tak i demonstrantům doma či v sousedním Iráku. Odpověď může přijít relativně brzy, 21. února se v Íránu konají parlamentní volby.

Tak jako tak, americká eskalace nemusí skončit jen dalším asymetrickým vybitím „zubu za zub“. S ohledem na vzájemnou historickou zátěž, leckdy stereotypní vnímání, řadu konfliktů v regionu či radikály a diletantismus na obou stranách může snadno získat nekontrolovanou dynamiku. Jako už mnoho jiných, dnešní optikou viděno, „historických“ událostí, jejichž vývoj naši předci nedokázali dobře odhadnout. Jsou Spojené státy schopny, v čele se sebestředným a místy impulzivním prezidentem stojícím před volbami, tuto krizi „dobře uřídit“? S jakými kalkulacemi a riziky sledují cíl razantně utnout íránský vliv v regionu, který i Kásim Sulejmání dlouhá léta trpělivě budoval?  A jaké jsou dosavadní konkrétní výsledky Trumpovy politiky tlaku a ekonomických sankcí, aby Írán přistoupil na nový „deal“ o svém jaderném programu a změnil své jednání na Blízkém východě?

Bagdádský útok mohl být symbolicky i atentátem na íránské a Sulejmáního osobní úspěchy v Iráku, Sýrii či při posilování radikálních palestinských skupin. Nejspíš ale šlo o nevydařený pokus, protože lavice jeho náhradníků je hodně dlouhá a ideologie mučednictví má v Íránu dlouhou tradici. Naopak USA a zejména civilisté jsou v tomto konfliktu zranitelní na mnoha místech, nejen v Iráku, Libanonu, Afghánistánu či v zemích Zálivu, kde existuje velmi přímý a silný íránský vliv. A historie ukazuje, že mocnosti v asymetrických konfliktech v cizích regionech často příliš krvácí, protože podcení zaťatost a výdrž protivníka nebo jsou jinými aktéry manipulovány.

V sázce je už nyní reálná obava ze ztráty tváře a ponížení – ať už před americkými voliči nebo před protestujícími doma a sousedy v regionu. Jedno ze starých a často platných pravidel (blízkovýchodní) politiky zní – prokázaná slabost se nevyplácí, za tu se tvrdě platí.    

Autor je publicista a historik. V letech 2001-2018 pracoval na Ministerstvu zahraničí, jako diplomat působil v Německu a Turecku. Nyní pracuje jako vedoucí zahraničních humanitárních projektů v Diakonii ČCE.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud