Sirotci aneb hloubení příkopů ve společnosti. Komentář Alexandry Udženija | info.cz

Články odjinud

Sirotci aneb hloubení příkopů ve společnosti. Komentář Alexandry Udženija

Každá předvolební kampaň s sebou nese nějaké překvapení. Nějaké téma, nad kterým člověk jen nevěřícně pozvedne obočí. Kauza syrských sirotků je jedním z nich. Když europoslankyně Šojdrová přišla s nápadem na přijetí „padesáti syrských sirotků“ asi nikdo netušil, že se z toho rozvine kampaň, která opět rozdělí českou společnost na dva nesmiřitelné tábory.

Není přeci snad člověka, který by nechtěl pomoci konkrétnímu dítěti v nouzi. Ale co na tom, že paní europoslankyně nemá celou věc absolutně připravenou? Co na tom, že se tady žongluje s osudy dětí, jako by to byly housky na krámě? Co na tom, že nikdo ani pořádně neví, jestli nějací sirotci vůbec existují, kolik jich je, jestli mají zájem být do ČR přivezeni a jestli to vůbec lze dle mezinárodního a syrského práva? Česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi jasně řekla, že Sýrie adopce do zahraničí příliš neumožňuje a že to není poprvé, co se tím česká diplomacie zabývá.

Virtuální válka produkuje jen negativní emoce

Racionalita diskuse se dávno vytratila a celá věc se zvrhla akorát v hysterické výkřiky o tom, kdo je větší zrůda. Dobrat se v takové atmosféře nějakého rozumného konsenzu je samozřejmě nemožné. A tak pouze prohlubujeme příkopy a celá kauza je dokonalá zástěrka sloužící k odvedení pozornosti od témat, na kterých při komunálních volbách opravdu záleží.

Přitom obě strany mají z části pravdu. Ta první má pravdu v tom, že by se ČR jistě zvládla postarat o 50 dětí a ta druhá v tom, že taková pomoc má skutečně pomoci a má být promyšlená. Což samozřejmě není a dokonce se objevují takové absurdity, jako že několik dobrovolníků pojede takové sirotky hledat, anebo že když s nimi v ČR budou problémy, bude možné je vrátit? Slyšíte dobře, děti s reklamační lhůtou. 

Celá debata je tak spíše bitvou dvou skupin, kde se argumenty vytratily již dávno. Já si děti jako rukojmí předvolebních debat brát nechci a nebudu. Je to nechutné! Odmítám virtuální válku, která nemá ani smysl a ani vítěze. Zůstává jen pachuť.

Budu se raději dál věnovat tématům, která skutečně pomáhají. Konkrétním lidem v konkrétním místě. Věděli jste například, že Praha má akutní nedostatek lůžek v domovech se zvláštním režimem, které jsou určené pro lidi trpící Alzheimerovou chorobou? Momentálně je jich v Praze 700 a přitom jich Praha akutně potřebuje alespoň 2500. Hodlám se zasadit o to, abych pomohla co nejvíce našim nemocným seniorům. Protože i o takových tématech jsou komunální volby.

Tak pán Bůh s námi a zlé pryč.

Autorka je první místopředsedkyně ODS. 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud