KOMENTÁŘ ONDŘEJE ŠIMÍČKA | Český twitter – nebo nově „X“ – v posledních týdnech aktivně prožíval okurkovou sezonu se vším všudy. To se nemohlo obejít bez spravedlivého rozhořčení politicky smýšlející bubliny uživatelů nad nejrůznějšími pseudokauzami.
Od minulého čtvrtku je to především zrůdné nafukování hospodské epizody ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který se „nad pivem“ potkal s bývalou hradní šedou eminencí Martinem Nejedlým.
Jak se stalo, že i jindy příčetní lidé kvůli tomu spustili humbuk takových rozměrů, že twitterem nezasažený pozorovatel musí nabýt dojmu, že v Česku spadla atomová bomba? A proč jsou zdaleka nejhlasitější politici a příznivci stran „druhé“ koalice, z nichž jednu roky reálně řídil pobočník gangstera Krejčíře a druhá by bez Blažka neměla řádně jmenované ministry, jak avizoval tehdejší pán Hradu?
Společnost demokraticky smýšlejících, řekněme prozápadních lidí, se přirozeně zajímá o věci veřejné. Tradičně také povýšeně reaguje na řadu nesmyslů, které do veřejného prostoru vnáší ať už ruská propaganda nebo tzv. dezinformační weby či vůdcové „lidu popelnicových polí“, jak jeden můj kamarád používá pro příznivce Jindřicha Rajchla či Tomia Okamury. Jak je tedy možné, že se tato část populace v některých věcech chová stejně, nebo ještě o řád nesmyslněji? Má rozbitý kompas a vnímání politické reality.
Kdo je tady ruský agent?
Jistě se v tom odráží i doba, ve které žijeme. V čase, kdy bandité z Ruska vraždí občany nezávislé Ukrajiny, jsou některá měřítka společensko-politické přijatelnosti vyhnaná za hranici extrému. Jsem osobně nesmírně vděčný za širokou podporu Ukrajiny takřka ze všech stran politického spektra. Nesmíme ale mít krátkou paměť.
Za největší úspěchy ruské hybridní války lze označit protijadernou lobby, klimatický alarmismus a německou politiku klimatického socialismu (založenou na levném ruském plynu), jež zrazuje evropské zájmy.
Řada německých politiků byla léta placena Gazpromem, nebo rovnou Kremlem za to, že tuto politiku prosazovali bez ohledu na ekonomickou a bezpečnostní realitu nebo na prosté fyzikální zákony. Řada z nás, zejména na pravé straně politického spektra, to léta kritizuje. Dostávali jsme za to od dnešních nejhlasitějších moralistů nálepku „Putinův agent“. Při své nadutosti si nevšimli toho, že to právě oni, ačkoli rétorikou protiruští a prozápadní, léta dělali užitečné idioty Kremlu a omlouvali jeho největší evropské spojence.
