KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | ODS se to vrací jak bumerang, který stagnující strana s nevýrazným šéfem Petrem Fialou fakt nepotřebuje. Nedávno ji rozdvojil daňový balík, který proti sobě postavil její poslance a senátory. Teď ji dokonce roztrojila bitva o nouzový stav, která mezi její poslance a senátory ještě přihodila hejtmany. A to se ODS přitom ironií osudu uvrtala do koalice jménem SPOLU.
Spolu proti sobě, mohla by si teď strana říkat. O co jde? Poslanci ODS samozřejmě ucítili krev, když premiér Andrej Babiš poprvé ztratil většinu ve sněmovně. Takže si řekli, že mu to dají pořádně sežrat právě díky bitvě o nouzový stav. Jenže pak je najednou o nouzový stav začali veřejně prosit i vlastní hejtmani, kteří pochopili, že ho potřebují. Poslanci ODS ale necukli a konec nouzového stavu dohráli v rámci zákopové války s Babišem a taky koalice SPOLU až do konce.
Načež si ho s vládou domluvili sami hejtmani v čele s jihočeským hejtmanem ODS Martinem Kubou. A poté do toho všeho přichází šéf Senátu ODS Miloš Vystrčil, který už v horní komoře shání další senátory pro napadení vyhlášení nouzového stavu u Ústavního soudu. Nebo jinak: Vystrčil přímo vyrazil proti šéfovi asociace hejtmanů a členovi vedení ODS Martinu Kubovi, jenž se stal tváří „nouzové“ dohody mezi vládou a hejtmany. Takhle divokou a bídnou partii jsme od jediné partaje ještě nezažili.
Samozřejmě že jde o vnitrostranický boj a to v nejhorší možnou chvíli: pouhých osm měsíců před sněmovními volbami. V ODS jako by se inspirovali ČSSD, kterou i vnitřní nejednota přivedla na hranici volitelnosti, pod níž zbývá už jen definitivní konec. Jestli totiž voliči něco fakt nenávidí, pak roztrojené partaje. Ambiciózní a pragmatický Kuba, někdejší „zlý muž“ ODS, se sice nepřímo, zato ale naplno vrátil do vrcholné politiky a svůj comeback si užívá, jak už to bývá. Nic vám ostatně nedává taková křídla jako zmrtvýchvstání.
Po krajských volbách Kuba v podstatě z politického éteru vymazal nevýrazného akademika Fialu, jemuž každodenní politika zoufale nejde a očividně se trápí. A s ním i ODS; volební preference SPOLU se pohybují někde mezi 18-19 procenty, což stačí jen na třetí místo, které Kuba označuje za fiasko. A z něj se Fiala fakt premiérem nestane, jak před časem obden pořád dokola opakoval, teď ho to ale nějak přešlo. I on nejspíš chápe, že se spíš stane prvním šéfem ODS, co se nikdy nestane premiérem.
A co hůř: poslední průzkum agentury Kantar pro Českou televizi ODS přisoudil bídných 10,5 procenta, což znamená, že se její „dramatický oblouk“ znovu ohnul směrem dolů. ODS prostě nevyšla strategická sázka na to, že si ve druhé čtyřletce v opozici nažene volební preference někam k dvaceti procentům a po příštích sněmovních volbách už nebude marginální partají velikosti SPD. Jenže vše je jinak: volební preference nad dvacet procent místo ODS získává koalice Pirátů a STAN, která se teď s ANO přetahuje o první „preferenční“ místo.
ODS ovšem hraje s nebezpečně bídnými kartami ještě jinou partii. V případné vládní pětikoalici Pirátů, STAN, ODS, TOP 09 a lidovců se může ocitnout na politické periferii, protože má ke zbylé čtyřce programově nejdál. Euro, EU, migrace i další věci, to vše ji z „opopětky“ vyděluje, byť je v ní možná po Pirátech druhou nejsilnější samostatnou stranou. Jenže to je vám v jisté chvíli k ničemu, když vás pomůžou přátelsky přečíslit i ti, které jste zachránili od přirozené politické smrti.
Nějakých dvacet let jsem volil ODS, protože byla pragmatická. Poslední dobou ale přebírá totální fanatismus komatózní TOP 09 a s ním i její volební preference. Ano, po sedmiprocentním výprasku ve sněmovních volbách 2013 ODS nikdy úplně neožila tak, jak doufala – spíš přežila. Až dosud ale byla aspoň jednotná, což se u voličů vždycky počítá. Teď ale přestává být jasné, koho případně v ODS vlastně volíte: poslance, senátory anebo hejtmany?
