Suchánek: Budoucnost exekutorů je v další elektronizaci a v povinných standardech | info.cz

Články odjinud

Suchánek: Budoucnost exekutorů je v další elektronizaci a v povinných standardech

KOMENTÁŘ MICHALA SUCHÁNKA | Exekuční řád je od počátku vystavěn na principu volby exekutora věřitelem. V prvních letech působení soudních exekutorů se oprávnění často chovali teritoriálně a v návrzích na nařízení exekuce označovali exekutory z obvodu okresního soudu, v němž má bydliště jejich povinný. S postupem doby a především opakovaným pověřováním různých soudních exekutorů však stále více vyplývalo na povrch zjištění, že mezi některými exekutory jsou nezřídka i propastné rozdíly.

Nejen co do úspěšnosti vymáhání, ale i v otázce lhůt, vyplácení vymoženého plnění, spisové agendy, úředních hodin, elektronizace exekutorských úřadů a komunikace s účastníky řízení nebo (ne)realizace některých způsobů provádění exekuce.

Rovněž i ekonomický přístup k pojetí exekutorského úřadu byl různý, např. formou investic do informačních systémů, technologií či zaměstnanců. Není proto divu, že za této situace věřitelé postupně začali některé soudní exekutory více upřednostňovat, což vedlo k jejich růstu v porovnání s ostatními.

Rozdíly ve velikosti exekutorských úřadů a jimi vyřizované agendy však z dnešního pohledu nelze hodnotit nikterak negativně, kromě objektivního nápadu jde také často o odraz jiného přístupu k práci, ať už záměrného či daného osobními preferencemi toho kterého exekutora. 

Někteří kolegové se orientovali a orientují na vedení středních úřadů, jiní na vedení malých či dokonce úřadů bez zaměstnanců a to nikoli nutně proto, že by měli nouzi o klientelu, ale chtějí mít nad vedením úřadu plnou kontrolu. Jiní kolegové před ustavičnou prací preferují volný čas a rodinu a nemají zájem řídit větší exekutorský úřad spojený s velkým tlakem a mnoha denními povinnostmi s tím souvisejícími. 

Tím není apriori řečeno, že malý exekutorský úřad nemůže odvést lepší práci než velký úřad. Je však potřeba si jednoznačně přiznat, že všichni exekutoři neposkytují stejně kvalitní služby.

Rozdíly mezi exekutory lze např. spatřovat v nedostatku komunikace s účastníky a v dostupnosti a otevřenosti úřadů. Jen zhruba třetina exekutorů má úřední hodiny pět dnů v týdnu, daleko častější jsou omezené úřední hodiny v rozsahu dvou, tří dnů týdně, často jen na dvě hodiny v daný den. Někteří pak mají úřední hodiny jediný den v týdnu. Zde si situace opravdu říká o narovnání stavu a stanovení alespoň minimálních povinných hodin.

Úřední hodiny se často tříští na podkladní hodiny, hodiny pro telefonický styk, hodiny pro telefonický styk s povinnými, hodiny pro styk s povinnými a hodiny pro nahlížení do spisu. „Čert, aby se v tom vyznal“. A nelze se tak divit rozzlobeným účastníkům, že se v takových případech nemohou s exekutory spojit, konkrétně třeba povinnému, který u takového úřadu potřebuje získat vyčíslení za účelem úhrady exekuce. Můžeme si za to sami, nemáme pro to zákonem ani stavovskými předpisy žádné standardy.

Stejně tak jsou soudní exekutoři, ale nejen oni, pozadu v otázce zpřístupnění spisového materiálu účastníkům řízení. Exekuční řízení je stále jen odnoží civilního procesu, v němž základním nástrojem k seznámení se s obsahem spisu je nahlížení do spisu podle § 94 exekučního řádu v sídle exekutora.

A zde narážíme na roztříštěnost praxe jednotlivých úřadů. Zatímco plně elektronizované exekutorské úřady umožňují nahlížení do spisu po celou dobu úředních hodin, jiné úřady vyžadují objednání se za účelem nahlédnutí do spisu a stanoví k tomu i lhůtu, některé to kombinují.

Fyzické nahlížení do spisu u exekutora za přítomnosti jeho zaměstnance považuji v dnešní moderní technologické době za přežitek. Je to neúčelné jak pro účastníky, tak pro exekutora samotného, jehož zaměstnanec by se po dobu nahlížení mohl věnovat důležitějším a efektivnějším úkonům v rámci exekuční činnosti. Exekutorovi za čas strávený účastí jeho nebo jeho zaměstnance při nahlížení nenáleží ani žádná náhrada. Možnost zaslání spisu k jinému exekutorovi danou v § 94 odst. 2 exekučního řádu není účastníky využívána vůbec.

V současné době je na trhu hned několik vysoce propracovaných informačních systémů, v nichž je možné nejen vést elektronické exekuční spisy a další agendy, ale zároveň umožňují účastníkům dálkový přístup do exekučního spisu za účelem nahlížení.

Je třeba vyzdvihnout, že technologická úroveň v českém exekučním prostředí v porovnání se světem, ale i s mnoha zeměmi EU je na vysoké úrovni. Stačí připomenout doručování prostřednictvím datových schránek, elektronické lustrace prostřednictvím datové výměny, zavedení základních registrů či skvěle fungující elektronické dražby. Pojďme však ještě dál.

S rozvojem eGovernmentu, zaváděním elektronických OP, existencí datových schránek a rozšiřováním služeb Czech Pointu jsem osobně přesvědčen, že dnes již nic nestojí v cestě k tomu, aby nahlížení do spisu u exekutora bylo nahrazeno zákonnou povinností exekutora zřídit dálkový přístup jak oprávněnému, tak povinnému v případě, že je pověřen vedením exekuce v jiném kraji, než je sídlo exekutora a povinný o to požádá.

Stejně tak je možno se posunout i v otázce předávání spisového materiálu soudům a dohledovým orgánům. Až dosud soudní exekutoři vedoucí elektronický spis předávají spisy soudům na datovém nosiči. Náklady na poštovné a spotřební materiál neustále rostou, stejně tak rostou mzdové náklady.

Nastává doba, kdy se vyrábí IT technika již bez CD/DVD mechanik. Proto je třeba se vážně zamyslet nad otázkou předávání spisového materiálu prostřednictvím B2B kanálu nebo webové služby, která by reagovala výpadek výroby datových nosičů a současně by odstranila neúměrnou zátěž exekutora spojenou se zasíláním spisů. Odpadla by i potřeba opětovného zasílání spisů za účelem aktualizace v případech, kdy soud nestihl o věci v přiměřené lhůtě rozhodnout.

Teprve pokud budou exekutorské úřady fungovat stejným způsobem alespoň v otázkách vymezených v tomto článku, je možné uvažovat nad rovnoměrným nápadem exekucí mezi všechny exekutory. Zavedení náhodného výběru exekutora na Slovensku v době, kdy mezi exekutorskými úřady byly propastné rozdíly, vedlo k situaci, že mnohé, co fungovalo, to se zlikvidovalo, a co nefungovalo, se již dva a půl roku buduje od nuly. Zatímco střední a zavedené exekutorské úřady fakticky přestávají existovat a čeká se jen na proplacení nákladů, které v roce 2020 zaplatí stát za zastavení bezvýsledných exekucí starších pět let, tak malé úřady ne vždy personálně a technologicky plně zabezpečeny jsou na vzestupu.

Institut soudního exekutora v ČR se i přes počáteční excesy velmi osvědčil a je respektován nejenom právní veřejností jako nedílná součást právního státu, kdy zavedením tohoto institutu se nezpochybnitelně a rapidně zvýšila vymahatelnost práva

Jisté defekty, které existují v exekučním řízení (např. předluženost, cca 800 tisíc občanů v exekuci, složitá právní úprava, neobsazování některých úřadů, 18 let nezvýšený tarif!, fiktivní doručování povinným na obecní úřad, aj.) nelze vyřešit mávnutím kouzelného proutku v podobě nepromyšleného zavedení teritoriality - to je nebezpečná iluze.

Mgr. Michal Suchánek je soudní exekutor v Praze.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud