Test vlády Filipem: opozice ho nechce ve vedení sněmovny, KSČM na oplátku tlačí na pilu

Vratislav Dostál

05. 05. 2020 • 19:10

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | „Ruská federace se chová tak, jako kdyby ČR byla její gubernie, a vláda servilně mlčí. Trváme na zařazení mimořádného bodu k vměšování Ruska do vnitřních záležitostí ČR. Sněmovna nesmí mít ve svém čele člověka, který osočuje komunální politiky z fašismu. TOP 09 vyzve ostatní strany k podpoře odvolání místopředsedy Filipa z funkce.“ Tak zní ostrý výpad opoziční TOP 09 proti komunistům, respektive proti vládnímu bloku, jehož jsou komunisté klíčovým prvkem. Také proto vyzněla iniciativa opozice naprázdno, když sněmovní většina obratem odmítla zařazení tohoto tématu na program schůze.

Není na tom nic nového ani překvapivého. Boj o výklad minulosti je pro každou garnituru klíčový. Ostatně není náhoda, že se aktuální česko-ruské diplomatické pnutí, za nímž je mimo jiné rozhodnutí radnice Prahy 6, která nechala odstranit sochu sovětského maršála Koněva, děje právě v čase, kdy české politice dominuje mocenský blok, jehož osu tvoří Andrej Babiš s Milošem Zemanem a jehož jsou komunisté naprosto klíčovým prvkem. Konflikt ohledně Koněva je zde jedním z mnoha projevů něčeho podstatnějšího: je to pokus aspoň zčásti rehabilitovat normalizační éru českých dějin.

Vládne nám bývalý komunista, který upřímně nechápe, proč lidé protestují proti jeho expanzivní a predátorské politice, přičemž po nich nechce nic jiného, než – podobně jako kdysi Gustáv Husák – „klid na práci“. Pokud spočívala dlouholetá stabilita Husákova režimu v nepsané společenské dohodě, dle které na jedné straně lidé rezignují na kritický rozum a budou směrem k vládě pasivní, či přímo lhostejní, za což se jim na straně druhé dostane aspoň jakž takž snesitelné životní úrovně, nečiní dnes Babiš nic moc nového.

A Zeman? Ten návrat kamsi před rok 1989 symbolicky podtrhuje každý rok třeba při udělování státních vyznamenání. Výčet metálů pro normalizační hvězdy tehdejšího pokleslého kulturního provozu už je hodně dlouhý. Politicky a psychologicky to ale zjevně funguje. Babiš se Zemanem jako by několik generací ubezpečovali, že jejich životy nebyly zbytečné, a to přesto, že nejproduktivnější roky prožily v něčem tak odpudivém, jako byla Husákova normalizace. Už vůbec nemůže být řeč o tom, že právě svou pasivitou udržovaly tehdejší režim v chodu, a že je tady něco, s čím by se mohly aspoň vnitřně vyrovnávat.

A projevuje se to postupně všude, nejen ve vedení sněmovny, kde sedí šéfkomunista Vojtěch Filip, ale i jinde, ve státní správě, na úřadech, v rozličných státem kontrolovaných firmách anebo v mediálních radách. Do popředí se tlačí rozliční šmejdi, bezskrupulózní figury, bývalí agenti a svazáci. A není divu, že komunisté v této atmosféře testují meze nové mocenské konstelace. Cítí prostě, že po třiceti letech v opozici přišla jejich chvíle, kdy si skrze Babiše reálně sahají na vládu a ovlivňují podobu Česka. Navíc jsou v pozici, která jim umožňuje tlačit na pilu.

Odpovídá tomu také postup Filipa, jenž na adresu pražských komunálních politiků, jejichž kroky jsou jádrem současné debaty o vlivu Ruska, řekl: „Oni jsou ti, kteří tady oslavují fašismus. Postavit památník vlasovcům je jako postavit pomník fašismu.“ Už vůbec by snad nemělo překvapit, že Filip zároveň zpochybňuje vážnost rizika ze strany Ruska směrem k těmto politikům, kterým byl přitom udělen policejní dohled.

Iniciativu TOP 09 tak lze chápat jako další z dílčích bitev, jejíž těžiště není pouze ve výkladu naší minulosti, nýbrž třeba také v naší zahraniční politice. Její výsledek je ale v danou chvíli dopředu známý: celý blok Babiše a Zemana by se bez komunistů začal drolit, což v úterý ve sněmovně bezděčně potvrdil předseda poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek, který řekl něco na způsob, že vláda nyní řeší pomoc lidem a že hnutí ANO jistě žádný z bodů, který navrhuje k česko-ruským vztahům opozice, nepodpoří. Mohl říct na rovinu, že vláda prostě potřebuje klid na práci pro blaho lidu.

SDÍLET