Tomášek: Euro u nás chtěla většina lidí, podle Václava Klause ale bylo odsouzené k zániku | info.cz

Články odjinud

Tomášek: Euro u nás chtěla většina lidí, podle Václava Klause ale bylo odsouzené k zániku

NOVÉ CESTY K EVROPĚ MICHALA TOMÁŠKA | Proděkan pražské právnické fakulty a vedoucí její katedry evropského práva profesor Michal Tomášek v jedenáctém díle seriálu INFO.CZ nazvaném Nové cesty k Evropě glosuje počátky českého bankovnictví a vzpomíná na své zážitky z Komerční banky, kde působil jako poradce pro EU: „Příprava na přijetí eura nebyla jen záležitostí technickou, ale i politickou. V roce 1998 by si jeho zavedení u nás přálo asi 60 % obyvatelstva. Euro mělo tedy i dost odpůrců, z nichž nejvýraznějším kritikem byl Václav Klaus.“

Koncem května 1998 jsme se dohodli s redakcí Hospodářských novin, že by bylo vhodné spustit širší informační kampaň o nadcházejícím zavedení eura. To jsme pochopitelně v Bankovní asociaci, ale i v Komerční bance uvítali, protože moje spanilé jízdy do regionů zdaleka nemohly oslovit tolik lidí jako denní tisk. Internet v té době nebyl ještě zdaleka tak rozšířen, takže spolupráce s deníkem, zaměřeným zejména na ekonomicky orientované čtenáře, byla optimální. Ostatně už při mé lednové návštěvě Říma mně v tamní bankovní asociaci vyprávěli o jejich spolupráci s italským tiskem pro informování veřejnosti o příchodu nové měny.

Pro informační kampaň jsme zvolili formu odpovědny, tedy mých odpovědí na dotazy čtenářů k zavedení jednotné měny. Nazvali jsme ji „Co chcete vědět o euru“, z čehož je patrná inspirace názvem jednoho z filmů Woody Allena, kde šlo ovšem o touhu po poznání něčeho jiného, mnohem zajímavějšího.

Odpovědna byla spuštěna 9. června 1998 mým rozhovorem v Hospodářských novinách a vycházela až do Silvestra v pravidelných týdenních intervalech. Celkem bylo uveřejněno 30 dílů. Dnes bez mučení přiznávám, že otázky do prvního dílu jsme si vymysleli, ale později bylo otázek hodně. Některé byly pro banky dost inspirativní a naznačily nám i problémy, které jsme vůbec nepředpokládali.

Příklad za všechny. Zásadním úkolem byl převod účtů, znějících na některou ze zanikajících měn, nejčastěji německých marek, do eur. Byl jasný a dobře technicky řešitelný: nahradit kód měny původní kódem eura a provést přepočet fixním koeficientem. To však bylo možné uskutečnit až 1. ledna 1999, protože koeficienty měly být zveřejněny v poslední pracovní den roku 1998, tedy ve čtvrtek 31. prosince.

Odebírejte newsletter INFO.CZ

Převod účtů byl dobrovolný, takže bylo nutné klienty spíše stimulovat, než odrazovat. Vysvětlit jim výhody konverze, uvažovalo se i o jistém úrokovém zvýhodnění, a zdůraznit, že jejich obchodní partneři v zemích eurozóny budou na účty v eurech přecházet dost rychle. Ale jeden z tazatelů odpovědny se zeptal, zda bude zachováno stejné číslo účtu. To se ukázalo jako technický problém, ale museli jsme ho vyřešit.

V souvislosti s konverzí markových účtů na eurové novináři odhalili zásadní nedostatek, totiž že u nás devizové vklady nebyly vůbec pojištěny. V Lidových novinách a v Právu jsem počátkem září spolu s představiteli dalších bank upozornil, že pro takovou diskriminaci devizových vkladů není důvod, zejména když na příslušné vklady banky stejně musely vytvářet rezervy.

Jedním z kritérií přechodu na euro byly také vyvážené dlouhodobé úrokové sazby. Mezi nimi panoval v zemích budoucí eurozóny velký rozptyl. Od vysokých sazeb úročení vkladů, třeba v Itálii, až po poměrně nízké sazby v Německu nebo v Rakousku. Do konce roku 1998 proběhla mezi designovanými členy eurozóny úroková arbitráž, které sjednotila jejich úrokové sazby lehce nad tři procenta, v podstatě na úroveň sazeb německé marky. Ve svém vyjádření pro Lidové noviny z 5. prosince 1998 jsem odhadl, nikoliv nepřesně, že také ČNB může přikročit ke snižování úrokových sazeb naší měny, neboť ta bude navázána na euro.

Příprava na přijetí eura nebyla jen záležitostí technickou, ale i politickou. V roce 1998 by si jeho zavedení u nás přálo asi 60 % obyvatelstva. Euro mělo tedy i dost odpůrců, z nichž nejvýraznějším kritikem byl Václav Klaus. Je třeba připomenout, že v první polovině roku 1998 stál mimo vrchol politické scény, ale po svém nástupu do funkce předsedy Poslanecké sněmovny v červenci 1998 byl jeho hlas silný a použil ho i ke kritice eura.

V rozhovoru pro deník Právo 24. září 1998 jsem měl reagovat na Klausův názor, že euro je odsouzeno k zániku, zejména pro nedostatek flexibility pracovních trhů. V tom jsem problém neviděl. Připustil jsem ovšem, že má Václav Klaus pravdu, pokud jde o rozkolísanost rozpočtových politik. Nebyla to zdaleka moje poslední polemika s Václavem Klausem na téma evropské integrace. V tomto případě čas ukázal, že euro nezaniklo, ale problémy rozpočtových deficitů ho ohrožují dodnes.          

Prof. JUDr. PhDr. Michal Tomášek, DrSc. je proděkanem pražské právnické fakulty a vedoucím její katedry evropského práva. V Komerční bance působil v letech 1995 až 2002.

V SERIÁLU NOVÉ CESTY K EVROPĚ JIŽ VYŠLO:

Ekonomika měla předbíhat právo. V Komerční bance to ale neplatilo. Nové cesty k Evropě Michala Tomáška 1

Tomášek: Když euro mohlo být eurodolar, euromarka nebo delors. Nové cesty k Evropě 2

Tomášek: Poděkoval jen Zeman, o regulaci jsme ale poučili i mnohé jiné politiky

Tomášek: Britské banky chtěly referendum o „euru“. Byly přesvědčeny, že by došlo na konec libry

Tomášek: Kvůli euru se pumpovaly peníze i do španělské ekonomiky

Tomášek: Když mi v Bruselu připadalo, že naším jediným „právem“ je platit příspěvky

Tomášek: Privatizace bank mohla být zpolitizovaná a zaváněla bankovním socialismem

Tomášek: Evropská pravidla nemusejí být ta nejlepší. To platilo a platí

Tomášek: Česká spořitelna se mohla spojit s ČSOB, při privatizaci bank se zvažovalo více scénářů

Tomášek: Zájem o euro byl před 20 lety takový, že jsem musel absolvovat roadshow po celé republice

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud