Trump nám namíchal smrtící koktejl. Teroristy polil živou vodou. Komentář Michala Půra | info.cz

Články odjinud

Trump nám namíchal smrtící koktejl. Teroristy polil živou vodou. Komentář Michala Půra

Přestože mnozí měli dojem, že se Donald Trump zapíše do historie jako úspěšný prezident, sám americký prezident tento týden opět udělal mnohé pro to, aby se tak nestalo. Oznámené stažení vojáků USA ze Sýrie a z Afghánistánu, kde se má podle amerických médií jednat skoro o polovinu stávajícího počtu, je mimořádně špatnou zprávou a minulost nám to jasně ukazuje. Když se Američané v roce 2007 začali stahovat z Iráku, generál David Petraeus svoje nadřízené prosil, aby zvolnili. Oslabení americké mise bylo jedním z důvodů pozdějšího vzestupu Islámského státu. Něco podobného uvidíme i teď a je to taky důvod, proč ministr obrany USA James Mattis rezignoval.

Mattis přitom patřil k Trumpovým oporám, ale jeho rezignační dopis přesně odráží zklamání z Trumpových nepromyšlených kroků v zahraniční politice. Odchod USA ze Sýrie je katastrofa, jejíž rozměry se vyrovnají či předčí zradu ze strany našich spojenců při podpisu Mnichovské dohody. Tehdy nás vydali napospas Hitlerovi, Trump teď vydal Kurdy, kteří sehráli zásadní roli v porážce Islámského státu, napospas především Turecku. To už oznámilo, že proti nim zahájí ofenzívu. My se můžeme jen modlit, aby Evropané alespoň jednou vytáhli hlavu z písku a hrdinnému národu pomohli. Šance jsou ovšem titěrné, Evropská unie už dávno ztratila potřebnou rozhodnost.

Celou oblast tak čekají další vyčerpávající boje. V regionu posílí Rusko, Írán a samozřejmě Turecko. Vůdci Islámského státu musí řvát nadšením. Jejich téměř mrtvá organizace získala čas k nadechnutí se, v nějž nikdo nevěřil. Už 20. listopadu jsme mimochodem psali, že Islámský stát vstává jako Fénix z popela. Útoků přibývá, v některých zemích se z IS stává znovu silná teroristická organizace. To vše v situaci, kdy se na území Evropy nachází neznámé množství bojovníků IS, kteří čekají jen na kontakt a příkaz k útoku. Trumpova rozhodnutí tomu nepochybně nahrávají.

Afghánistán je možná ještě větší průšvih. Není to dlouho, co jsem seděl v hospodě s nejmenovaným Afgháncem, který mi tvrdil, že odchod vojsk USA povede definitivně k rozpadu země. Víme, že Američané jednají s Tálibánem, ale islamistické hnutí se v mnoha oblastech země daří držet na uzdě. Teď už je nebude mít kdo držet. Američané s Tálibánem jednají, nicméně k žádnému pozitivnímu konci takové debaty nespějí. Tálibán teď navíc nemá důvod v jednáních pokračovat, Trump mu naservíroval celou zemi na stříbrném podnose.

Ze současného vývoje se může radovat i Pákistán, kterému chaos v Afghánistánu historicky vyhovuje a Tálibán v podstatě skrytě podporuje. A Pákistán je nade vší pochybnost nepřítel západní civilizace, přestože se ho Američané snaží dlouhodobě krotit nemalými finančními obnosy. Po Trumpových rozhodnutích tu tak máme dvě teroristického organizace, které ve velmi krátkém výhledu zásadně posílí – Islámský stát a Tálibán. Jedna sice nesnáší druhou, ale jejich program zase tak odlišný není. A představte si, kdyby se spojily...

O tom, že Američané svými současnými kroky definitivně přepustí vedoucí roli na Blízkém východě Rusku a Íránu (nezapomínejme ovšem ani na Čínu), není třeba ani mluvit. Pokud byste ještě hledali pozitiva a přínosy ruského ovlivňování prezidentské kampaně v USA, tak tady je máte. Pěkně černé na bílém. My Evropané si mezitím můžeme rvát vlasy, že jsme se několik desetiletí vezli v pohodlí amerického stínu. Teď stojíme uprostřed globálního bojiště v nedbalkách. Trumpovo rozhodnutí je ovšem velmi silný budíček. Není pochyb, že nutně potřebujeme evropskou armádu a musíme navýšit výdaje do obrany. Trump totiž nehodil přes palubu jenom Kurdy a Afghánce. On tím zároveň přes palubu hodil i nás.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud