Přestože mnozí měli dojem, že se Donald Trump zapíše do historie jako úspěšný prezident, sám americký prezident tento týden opět udělal mnohé pro to, aby se tak nestalo. Oznámené stažení vojáků USA ze Sýrie a z Afghánistánu, kde se má podle amerických médií jednat skoro o polovinu stávajícího počtu, je mimořádně špatnou zprávou a minulost nám to jasně ukazuje. Když se Američané v roce 2007 začali stahovat z Iráku, generál David Petraeus svoje nadřízené prosil, aby zvolnili. Oslabení americké mise bylo jedním z důvodů pozdějšího vzestupu Islámského státu. Něco podobného uvidíme i teď a je to taky důvod, proč ministr obrany USA James Mattis rezignoval.
Mattis přitom patřil k Trumpovým oporám, ale jeho rezignační dopis přesně odráží zklamání z Trumpových nepromyšlených kroků v zahraniční politice. Odchod USA ze Sýrie je katastrofa, jejíž rozměry se vyrovnají či předčí zradu ze strany našich spojenců při podpisu Mnichovské dohody. Tehdy nás vydali napospas Hitlerovi, Trump teď vydal Kurdy, kteří sehráli zásadní roli v porážce Islámského státu, napospas především Turecku. To už oznámilo, že proti nim zahájí ofenzívu. My se můžeme jen modlit, aby Evropané alespoň jednou vytáhli hlavu z písku a hrdinnému národu pomohli. Šance jsou ovšem titěrné, Evropská unie už dávno ztratila potřebnou rozhodnost.
Celou oblast tak čekají další vyčerpávající boje. V regionu posílí Rusko, Írán a samozřejmě Turecko. Vůdci Islámského státu musí řvát nadšením. Jejich téměř mrtvá organizace získala čas k nadechnutí se, v nějž nikdo nevěřil. Už 20. listopadu jsme mimochodem psali, že Islámský stát vstává jako Fénix z popela. Útoků přibývá, v některých zemích se z IS stává znovu silná teroristická organizace. To vše v situaci, kdy se na území Evropy nachází neznámé množství bojovníků IS, kteří čekají jen na kontakt a příkaz k útoku. Trumpova rozhodnutí tomu nepochybně nahrávají.
