Udržitelnost. To slovo se v různých souvislostech skloňuje čím dál víc: udržitelnost životního prostředí, udržitelnost energetická, udržitelnost sociální… Díky skvělému podcastu Nový svět, který si na INFO.CZ můžete každý týden poslechnout, jsem začal intenzivně přemýšlet nad udržitelností v ještě trochu jiné perspektivě.
Přemýšlím nad udržitelností politického systému, nebo možná přesněji „udržitelností standardní politiky“.
Naše země uprostřed Evropy je relativně mladou demokracií. Není to ani pětatřicet let, co skončila „vláda mrzké lůzy“, jak komunistickou diktaturu trefně pojmenoval scenárista filmu Pelíšky Petr Jarchovský.
Za tu dobu se podařilo vybudovat robustní parlamentní demokracii, kterou se nepovedlo vychýlit ani prezidentu Miloši Zemanovi v době servilního premiérského působení Andreje Babiše, když se v jednom z rozhovorů po skončení mandátu přiznal, že se pokusil o ústavní puč a chtěl z parlamentní demokracie udělat poloprezidentský systém.
Přesto jsou svoboda, demokracie a právní stát křehkými dary, se kterými musí vyspělá společnost nakládat tak, aby je předala dalším generacím v nejlepším možném stavu. Aby pěstovala udržitelný politicko-společenský systém, založený na hodnotách „Západu“ – ne nutně v geografickém, nýbrž právě v hodnotovém slova smyslu. Humanita, svoboda, lidská práva, demokracie, právní stát.
Po napadení Ukrajiny barbarským Ruskem se změnil svět. Jsem přesvědčen, že 24. únor 2022 bude historickým pohledem největší „gamechanger“ od pádu železné opony. Přestože Ukrajina krvácí za západní svět, a právě za jeho hodnoty, nejsem si jistý, že si to všichni dost dobře uvědomují.
Vraťme se ale domů. Evropská perspektiva je složitější a pojmout ji v jednom textu spolu s našimi reáliemi není dost dobře možné.
Geopolitické změny, prudký rozvoj nových technologií, obrovská dynamika v šíření informací a nastavení nových standardů mediálního světa, to jsou všechno výzvy, se kterými se naše společnost v současnosti vyrovnává. Tuto zásadní zkoušku musíme zvládnout, abychom náš politický systém uchovali udržitelný i do budoucnosti.
Ve své úvaze se zcela záměrně vyhýbám ekonomickým tématům, neboť ty jsou kontinuálním úkolem každé politické reprezentace a nechci je zdůrazňovat, neboť nejsem ekonomem. Co tedy nejvíce ohrožuje udržitelný politický systém v naší zemi? Mám za to, že jsou to tyto tři fenomény:
Bagatelizace levicového extremismu
Naše společnost se vcelku obstojně dokázala vyrovnat s pravicovým extremismem (zda jsou nacismus a fašismus pravicové ideologie, nechť řeší teoretici, zde je dávám vpravo, protože jsou tak společností i médii obyčejně vnímány).
