V politice teď potřebujeme historiky. Komunistům a fašistům musí říct, jak to bylo

Jan Januš

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | „V poslední době jsme mohli vidět, že i historické otázky hýbou politikou. A říkal jsem si, že kdyby to vyšlo, tak by můj hlas byl více slyšet,“ zdůvodnil známý historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík deníku Právo svou chystanou kandidaturu do Senátu. Ještě nedávno by nás to možná ani nenapadlo, ale vzhledem ke lžím a rostoucí drzosti komunistů, okamurovců, novodobých fašistů i dalších radikálů je jasné, že v politice a vysokých veřejných funkcích potřebujeme po lékařích, ekonomech či právnících rovněž historiky. Jejich odborné postoje pak budou lépe slyšet a budou mít, paradoxně, i vyšší váhu, a to jak směrem do České republiky, tak i do zahraničí.

Výkladovými spory – a za tímto eufemismem se může rovněž skrývat obyčejné účelové lhaní – o roli maršála Koněva, vlasovců a nejnověji československých legiích v dějinách to všechno možná jen začíná. Čas je neúprosný, se svědky první světové války si už prakticky nepromluvíme, rychle odcházejí rovněž pamětníci druhé světové války, stejně jako lidé, kteří zažili na vlastní kůži komunistický převrat a temná 50. léta.

Všechno už je to historie. A bohužel všechno z ní může být v dnešním nekonečném veřejném prostoru vytrženo z kontextu, pozměněno, zideologizováno a tím i pošlapáno.

Vlasovci Prahu neosvobodili. Je to historie přikrytá balastem lží a nesmyslů, říká Stehlík

sinfin.digital