V politice teď potřebujeme historiky. Komunistům a fašistům musí říct, jak to bylo | info.cz

Články odjinud

V politice teď potřebujeme historiky. Komunistům a fašistům musí říct, jak to bylo

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | „V poslední době jsme mohli vidět, že i historické otázky hýbou politikou. A říkal jsem si, že kdyby to vyšlo, tak by můj hlas byl více slyšet,“ zdůvodnil známý historik a ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík deníku Právo svou chystanou kandidaturu do Senátu. Ještě nedávno by nás to možná ani nenapadlo, ale vzhledem ke lžím a rostoucí drzosti komunistů, okamurovců, novodobých fašistů i dalších radikálů je jasné, že v politice a vysokých veřejných funkcích potřebujeme po lékařích, ekonomech či právnících rovněž historiky. Jejich odborné postoje pak budou lépe slyšet a budou mít, paradoxně, i vyšší váhu, a to jak směrem do České republiky, tak i do zahraničí.

Výkladovými spory – a za tímto eufemismem se může rovněž skrývat obyčejné účelové lhaní – o roli maršála Koněva, vlasovců a nejnověji československých legiích v dějinách to všechno možná jen začíná. Čas je neúprosný, se svědky první světové války si už prakticky nepromluvíme, rychle odcházejí rovněž pamětníci druhé světové války, stejně jako lidé, kteří zažili na vlastní kůži komunistický převrat a temná 50. léta.

Všechno už je to historie. A bohužel všechno z ní může být v dnešním nekonečném veřejném prostoru vytrženo z kontextu, pozměněno, zideologizováno a tím i pošlapáno.

Zneužívání historie překračuje hranice, čeští komunisté a další radikálové otevřeně nahrávají Rusku a putinovskému vlastenčení, opírajícímu se o posunutý a značně zjednodušený výklad „Velké vlastenecké války“. Přebírají při tom rovněž postsovětské, opět zjednodušené, chápání pojmu fašismus. Z opačné strany pak musíme poslouchat například bagatelizování hrůz koncentračních táborů a další podobné nesmysly.

Svým tvrzením pak mnozí z autorů takových výroků dodávají váhu vysokými politickými funkcemi. A to nejen směrem do zahraničí, kde se jich rády chopí provládní propagandistické mašinérie, ale rovněž do domácího prostředí, kde jimi ovlivňují místní historickou paměť a kolektivní vědomí. Mohli bychom takto rozebírat třeba různá tvrzení některých poslanců z posledních měsíců, ale proč jim znovu dávat prostor.

Jako příklad postačí nejnovější slova komunistického šéfa a zároveň místopředsedy Poslanecké sněmovny Vojtěcha Filipa, který, minimálně v určitém ohledu, relativizoval československé legie, o nichž se rozhovořil v ruských armádních novinách (!) Krasnaja zvezda. I když tvrdí, že mohlo dojít ke zkreslení, svými následnými slovy to příliš nevylepšil.

Ve vysoké politice působí jen málo profesionálních, opravdu silně vyprofilovaných a ideálně rovněž obecněji známých a uznávaných historiků. Napadá mě zejména první ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů a nyní poslanec ODS Pavel Žáček. Na podzim se pak o senátorské křeslo utká již zmíněný ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík a věřme, že uspěje.

Podle původního plánu měl do voleb jít rovněž další respektovaný odborník, spisovatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět, budu-li ale parafrázovat, co napsalo Právo, nyní to není kvůli přetlaku osobností kandidujících na Praze 1 jisté. Padevět by se ale do Senátu už ze všech vypočtených důvodů hodil. Stejně jako například náměstek generálního ředitele Národního muzea Michal Stehlík, který už to jednou zkoušel, ale podle svého dřívějšího vyjádření pro INFO.CZ nyní do voleb nepůjde.

Historiky ale teď v politice potřebujeme. Minimálně proto, aby – s určitou autoritou reprezentantů státu – vyvažovali nesmyslné výklady dějin, brzdili mezinárodní ostudu a případné posouvání Česka do ruské sféry vlivu. A také nám všem připomínali, jak to doopravdy bylo.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud