Vakcinace, sex, volby, nouzový stav. Je třeba více rozumu a méně umanutosti!

Karel Havlíček

PRÁVNÍ FILOZOFÓRUM KARLA HAVLÍČKA | Jsem sice optimista, ale události právě uplývajícího týdne mi našeptávají, jestli to není nějaká nebezpečná mutace životního přístupu. Z Dánska dorazila zpráva, že k sexu potřebujete registraci přes mobilní aplikaci. Já nevím. Možná je to jen hoax, ale v dnešní době celkem uvěřitelný. V Česku potřebujete registraci k vakcinaci proti covidu-19. To je stoprocentně myšleno vážně, jen nesmíte podlehnout představě, že když funguje registrace, jsou vakcíny, a když jsou vakcíny, funguje registrace. Jak se všechno vyvíjí, tipnul bych si, že každý se u nás k očkování dostane. Jen bude muset počkat, až mu bude 80+. Máloco překvapí v zemi, kde postavíme nemocnici, pak se mrkneme, jestli máme doktory, a jelikož nemáme, tak ji zase zbouráme. Ale bůhví, jak na tom budou ti Dánové se sexem. Takže klid.

Minulý týden se Ústavní soud vytasil s revolučním zásahem do volebního práva, jež bylo u nás dvacet let protiústavní, jen si toho nikdo nevšiml. Nález není nic vpravdě historického, ale snažím se jej číst jako obhajobu rovnosti volebních hlasů. Od toho okamžiku slyším úvahy o tom, jak v systému poměrného zastoupení zachovat prvky systému většinového a jak zlepšit pozici vítěze voleb nějakým bonusem, a přitom (a hlavně) zasáhnout do volebního práva co nejméně, podle hesla: co není nutno změnit, neměňme. Je to ten příběh o kvadratuře kruhu, který popsal Komenský v Labyrintu světa a se kterým pořád otravuji své přátele. Vyleze chlápek a tvrdí, že už to má. Všichni nadšeně jásají. Ale zase vyleze jiný a huláká, že kolo na kvadrát není. Jásot ustane, ovšem jen na chvilku, než přijde další s naprosto jistým receptem. Mám vzkaz z vědeckých kruhů: kolo na kvadrát není. Takže klid.

Nouzový stav se stal z mimořádného nástroje věcí, bez které se neobejdeme – říká vláda. Opozice se frní. To ovšem není podstatné. Krizová opatření, která z nouzového stavu dosud lezla jako z mlýnku na maso, se už stala vším možným: předmětem kritiky, vtipu (byť nutno říci, že se ani proslulí čeští vtipálci příliš nepředvedli; to spíše někteří politici si nasadili červené nosy smutných klaunů), předmětem vzdoru vskutku zásadního (roušku si někteří nejpopulárnější rebelové nechávají frajersky pod bradou a prskají na své bližní), pro národ však především předmětem posměchu, který s vtipem ani hrdinstvím nemá nic společného (na služební cesty jezdí celé rodiny, známý mi hlásí: jsem na horách, teď jdeme s klukem z oběda, jen jsme museli podepsat účast na politickém shromáždění). „Bez nouzového stavu bude velký problém,“ pravil premiér pochmurně. Velký problém bude i s nouzovým stavem, pravím já. Zatím vždy byl, praví zkušenost. Ale krizová opatření polezou z mlýnku na maso tak jako tak. Nouzový stav nenouzový stav. Takže klid.

Je to prostě tak, že se denně děje spousta věcí, jenže jako by se nic nedělo. V politickém žargonu se tomu nadneseně říká bezčasí. Teoreticky by nás mohlo utěšovat, že v tom nejsme sami. To je ovšem útěcha farizejů a snad kromě závisti žádný ryzí aspekt lidskosti uspokojit nemůže. To, že podobně trpí Němci i Slováci, Britové či Srbové, nečiní tu věc lepší ani snesitelnější, nýbrž ještě horší, protože kouzelný šém zatím zkrátka nikdo neobjevil.

Možná by prospělo vnést do celého toho bince více racionality a naopak ubrat na umanutosti. Není třeba přemýšlet, jak překážky obelstít (obelstít lze jen člověka, překážku nikoliv), nýbrž jak je překonat.

Není nezbytné přijímat další a další krizová opatření, když se ta předchozí nedodržují. Integrální součástí právního státu je vymahatelnost práva. Tak je tedy vymáhejme.

Není nezbytné, nefunguje-li d´Hondt v kombinaci s demograficky nerovnými kraji, vymýšlet, kterou z jiných metod použít, když je jasné, že v kombinaci s týmiž kraji zase nebude fungovat a rozdíl bude jen v tom, že tentokrát se bude třeba smát někdo jiný. Tak tedy přemýšlejme o jiných volebních obvodech (jeden se nabízí naprosto zřetelně).

Není nezbytné vyhlašovat monstrózní celoevropskou soutěž o vakcínu, když jednak víme, že na špičce očkování jsou právě země, které tím „výhodným“ řešením nebyly zasaženy (nebo ty, které aspoň neváhaly použít rozum a opatřily si něco bokem), a kromě toho se tento princip veřejné soutěže „osvědčil“ tak, že snad žádný ze senzačně zvítězivších dodavatelů zakázku neplní. Není to jasný důkaz, že na trhu se má obchodovat (byť na medicínském a farmaceutickém trhu s mimořádnou dávkou humanity a etiky), nikoliv administrovat? Tak tedy obchodujme.

Obávám se, že jediné, co se v nejbližší době podaří prosadit, bude ta dánská mobilní aplikace. Varuji však před jejím předčasným použitím v Česku. Jak to tak vidím, my bychom ji vyhradili toliko osobám 80+, spojili ji s d´Hondtovou metodou, zregulovali nějakým krizovým opatřením a po večerech bychom v některé ze stovek otevřených hospod vykoumali, jak to celé obejít. Takže vlastně – klid.

JUDr. Karel Havlíček se zabývá filozofií práva a právnickým nakladatelstvím. Je zakladatelem Stálé konference českého práva.

sinfin.digital