Zákony o vývoji civilizací hovoří jasně: Válka na Ukrajině je dokladem upadajícího a zanikajícího Putinova Ruska

Často a opakovaně dochází v dějinách k tomu, že společnost či vládce v krizi se obracejí do minulosti, aby našli řešení svých aktuálních potíží. Děláme to tak již řadu tisíciletí. A nedá mi to nereagovat v tomto ohledu na aktuální dění – staré na první pohled pouze pár dní a odehrávající se takřka za našimi dveřmi. Nikým nevyvolaná válka, zabíjení civilistů a ekonomicky upadající Rusko, navíc těžce stíhané epidemií covid-19, v pozici agresora. Zažilo to Čečensko, před několika lety Krym a teď naplno i Ukrajina. Přepadení nezávislé země a vraždění civilistů Ruskem dnes může sledovat a sleduje v přímém přenosu celý svět. Nicméně při bližším pohledu se ukazuje, že k pochopení toho, o co na Ukrajině jde, je možná třeba ještě něco více než geopolitických analýz, statistiky zbraňové vybavenosti a jednání, které probíhají, jak v Česku notoricky známo, mimo náš horizont vlivu. Je třeba se ponořit více do historie a studia dlouhých časových řad vývoje civilizací.

Vladimira Putina netřeba nijak zvlášť představovat. Původně důstojník KGB s elitním výcvikem a zřejmě s vrozenou nenávistí ke všemu co nějak souvisí se Západem, pokud tedy nemáme na mysli tam umístěné nemovitosti a různé luxusní artefakty ze Západu pocházející. Tento člověk se rozhodl ve čtvrtek 24. února přepadnout Ukrajinu. Jako záminka mu k tomu posloužily ruské menšiny na Donbase (Doněck a Luhansk).

Nicméně a nenechme se mýlit – Putin se na přepadení nezávislé Ukrajiny připravoval dlouhé měsíce, ne-li roky dopředu. I když to nutně neznamená, že ví, čeho tam chtěl a chce dosáhnout, protože jím veřejně proklamované cíle v mnoha ohledech postrádají obsah. Putinova rétorika je notoricky známá. Již roky ve svých projevech, ať psaných nebo pronášených, často zmiňuje, že rozpad Sovětského svazu byla jednou z největších geopolitických tragédií 20. století. Jedním dechem dodává, že velké Rusko musí být jedním z hlavních aktérů celosvětové politiky – bez něj by „velký“ svět postrádal smysl. To je uvažování, která nás již dávno měla alarmovat a upozornit na to, že zde čelíme něčemu hluboce znepokojivému. Putin se o to léta snaží v konfliktech na Předním a Středním Východě, stejně jako v Africe a v jiných částech světa. A zcela kašle na formu, je mu k tomu vhodná jakákoliv soldateska.

Jako symbol mu stojí v pracovně socha Petra Velikého. Putin je jeho velkým obdivovatelem a nepochybně touží po vládě v symbolicky srovnatelném impériu a bitvách rovnajících se Poltavě – vítězství, kterého dosáhl Petr Veliký nad tehdejším evropským hegemonem, Švédy, v roce 1709 u Poltavy, na dnešní východní Ukrajině.

Toto vše naznačuje, že Putin uvízl v ne až tak neobvyklé pasti hledání zdrojů nového slavného obnovení Ruska v minulosti. Zapomíná přitom, že nelze vstoupit dvakrát do stejné řeky, že dávné vzory nelze opakovat; napodobit snad, možná a výjimečně, pokud máte výjimečné schopnosti. Ty Petr měl, až tak, že nechal umučit vlastního syna. Něco z toho zřejmě má i Vladimír Vladimirovič Putin, ne však zřejmě vše, co je potřeba.

sinfin.digital