Už to není jen „válka“ s virem, ale i s premiérem. Babiš nemá vládnout už ani minutu

KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Babišova vláda od samého počátku covidové krize používala vojenský termín „válka s virem“. Po roce bychom se mohli s nadsázkou zeptat: kolikrát jste za tu dobu vystřelili a kolikrát jste se trefili?

Základní pocit dneška je, že většina lidí je unavena a utahána ze života a neustále se proměňujících opatření pod taktovkou Andreje Babiše a jeho politické skupiny. Navíc ti, kdo nejsou nějak navázaní na stát a jeho penězovody, jsou na tom ekonomicky a sociálně mnohdy tak špatně, že jim něco jen těžko může vrátit důvěru ve vedení země.

Té země, o níž americká CNN prohlásila, že je „ostrůvek zkázy a beznaděje“. A to s dovětkem, že neexistuje důvod, proč by Česko se svou ekonomickou strukturou a zdravotními kapacitami mělo patřit k nejpostiženějším státům. Základní životní pocit Čechů v této fázi „války“ je následující: nemáme velení, prohráváme, a proto jediné, co můžeme dělat, je obrnit se ve vlastním domě a hájit každý jenom svoje zájmy.

V této chvíli vystupuje premiér Babiš a říká: jsme sice ve válce, prohráváme, ale můžete za to vy dole, kteří obcházíte naše zákazy! Přesto od vás ještě jednou chci na tři týdny sounáležitost. Pokud nám ji nedáte, máme v záloze šestadvacet tisíc policistů a pět tisíc vojáků, kteří si ji vynutí! 

Takhle ovšem demokratická politika nefunguje...

Příčiny dnešního stavu jsou zhruba tři: v čele státu nestojí standardní strana (hnutí ANO), v čele vlády nestojí standardní premiér (Andrej Babiš) a stále větší skupina lidí není „ve válce“ s virem, nýbrž s Babišovou garniturou. Pokusme se o vysvětlení.

Pokud vůdčí politická strana ve standardní situaci ztratí důvěru veřejnosti, její první reakcí je, že přezbrojí. V takovém případě změní vládnoucí tým a pokusí se znovu získat důvěru ve svou politiku. Politická strana nebo hnutí má totiž obyčejně svou tradici a lidé nechtějí, aby celá značka upadla s jedním jejím představitelem.

Hnutí ANO ale není politickou strukturou, kde soupeří o moc různé skupiny. Je to nástroj na jedno použití v rukou Andreje Babiše, takže postrádá takovéto sebezáchovné mechanismy pro případ, že předseda nezvládá situaci a způsobuje hnutí škody. Proto si premiér může dovolit říkat, že nikdy neodstoupí.

Další věcí je, že Andrej Babiš je nejen předseda nestrany, ale hlavně nepolitik. Nikdy se nenaučil základní řemeslo, neumí rozdělovat práci a stále se chová jako obchodník na marockém tržišti. Jen s tím rozdílem, že místo ledku dnes shání po světě dodávky vakcín. Pořád připomíná inženýra z podniku zahraničního obchodu. Takhle funguje celý život a myslí si, že je to tak správné.

Babiš neumí navodit politickou situaci, kdy získá mimořádné dodávky výměnou za politické protiplnění, jako někteří jiní premiéři v Evropě. Takový premiér v dnešní situaci ovšem v čele vlády nemá co dělat.

Takže si tuto politickou rovnici shrňme. V čele státu máme nestranu, v jejímž čele je neodvolatelný nepolitik, který svým chováním „boj s virem“ jen zhoršuje. V takové situaci je stále více jasné, že nejsme ve „válce“ jen s virem, ale především s Babišem.

V politických kruzích se přitom šíří pseudopolitologická pověra, že teď není vhodná situace pro pád vlády. Platí pravý opak – Andrej Babiš nemá vládnout už ani minutu, i kdyby to mělo znamenat vytvoření široké vlády národní záchrany. Z nedělního vystoupení prezidenta Zemana i premiéra Babiše je jasné, že oba se snaží a budou snažit opozici zatáhnout do vládní odpovědnosti a veřejnost to přestane rozlišovat.

Před opozicí je strategické rozhodnutí: buď od paktování s Babišem dát kompletně ruce pryč, a to včetně kooperativních hejtmanů, kteří začínají působit jako pátá kolona Hradu a vlády. Anebo naopak jít do vzpoury proti Babišovi a přijmout odpovědnost.

Dnešní „ani ryba, ani rak“ krizovou situaci jenom prohlubuje.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital