Dezinformace a my. Bez pochopení toho, jak se šíří a jak účinkují, je každý odpor předem prohraná fraška

Jak je možné, že tolik lidí věří na nejrůznější spiknutí? A jak je možné, že dostávají prostor bez kvalifikované oponentury? A jak jim vůbec oponovat?

To jsou otázky, ke kterým jsem se dopracoval v průběhu diskuse, která začala nenápadným povzdechem: „Jak mám přesvědčit své blízké, aby se nechali očkovat?“ Je spousta lidí, kteří na takový problém narazí.

Když vám na takovém člověku záleží, je vám blízký, tak vás fyzicky bolí takové řeči poslouchat. Nemůžete dotyčného přemluvit, donutit, a jakákoli diskuse má tendenci rychle eskalovat. „Dokud se nenaočkuješ, tak vnoučata ani nás neuvidíš!“ je často poslední zoufalá věta, následovaná buď nakvašeností, že „mě tu nikdo neposlouchá a můj názor se nebere“, nebo agresivním odporem, nadávkami na „ovce“ a „jestli se necháš očkovat, tak jsi u mě skončila!“ 

Naštěstí je lockdown, takže můžete sedět doma, vymluvit se z rodinných setkání a místo toho přemýšlet: jak je možné, že takhle zblbnuli?

Dezinformace jako mentální virus

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital