Vláda nás z koronaviru nevyléčí. Dokud na něj budeme sami kašlat, bude tu s námi

Petr Holec

GLOSA PETRA HOLCE | Pro Čechy to není úplně pozitivní zjištění. Podle výzkumu iniciovaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO) u nás 46 % lidí s příznaky covidu nezůstává doma. A právě to může být podle mnoha odborníků důvodem, proč se pandemii v Česku tak daří, i když se naše protiepidemické restrikce nápadně podobají těm z ostatních zemí. Nebo jinak: dokud sami nezměníme své chování, covid neporazíme.

Průzkum taky ukázal, že si dvě pětiny Čechů myslí, že přijatá protiepidemická opatření zbytečně omezují jejich osobní svobodu. „Ukazuje se, že v české společnosti je velký podíl těch, kteří preferují osobní svobodu před ohledem na druhé, což se v době pandemie ukazuje jako nevýhodné,” komentovala to Helena Hnilicová z Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. 

Obávám se, že tohle vysvětlení je k nám Čechům zbytečně velkorysé, zrovna nás totiž ve světě určitě neproslavil boj za osobní svobodu. To spíš nedodržování společných pravidel, které si u piva rádi vysvětlujeme jako svobodomyslnost, i když ve skutečnosti jde o obyčejnou nezodpovědnost, která je v protikladu k principu osobní svobody; ten totiž stojí právě na dodržování společných pravidel. A bez něj nemáte naše věčně vysněné Švýcarsko, ale spíš Bulharsko. 

Zapomeňme teď na vládu a nedůvěru lidí k ní. Naše vláda covid zvládá i nezvládá podobně jako většina vlád v EU, v řadě ukazatelů jsme obvyklý průměr a skutečnou „vojnu“ jsme na rozdíl od Italů nebo Francouzů zatím nezažili. V čem každopádně začínáme vynikat, to je přímo pivní kreativita ohledně obcházení pravidel. Otevřeme hospody tím, že z pití piva uděláme politické schůze; když nesmí jezdit lyžařské vleky, nastartujeme místo nich rolby; a když nesmíme do hotelů v rámci rekreace, uděláme si z nich kancelář. Generačně patřím mezi Husákovy děti a tahle naše mentalita mě zavedla zpátky do komunistické hospody. V ní se člověk cítil svobodně prostě tím, že si s ostatními vyprávěl, jak „ojebal“ všechny zákazy totalitního režimu a tím nad ním zvítězil. 

Bývalo jich tolik, že to zpravidla vydalo na celý pivní sud. Problém je, že současné protiepidemické restrikce nejsou na rozdíl od stupidních komunistických zákazů namířené proti lidem, byť někdy stupidně vypadají. A jejich porušováním určitě společně nezvítězíme, ale naopak prohrajeme. Všechny nejúspěšnější země světa totiž spojuje jedna věc: kolektivní zodpovědnost a dodržování společných pravidel, bez nichž se demokracie stává anarchií.

Je to ironie: pořád čekáme, že nás z covidu nějakým zázrakem vyléčí vláda, zatímco s gustem kašleme na medicínu. Z covidu lidi dokážou vyléčit možná tak totalitní vlády jako třeba ta čínská, která kvůli jedinému nakaženému neváhá zavřít celé město a všechny „toxické“ kontakty poté digitálně špehuje. Demokratické vlády se mnohem víc spoléhají na osobní zodpovědnost lidí, protože zavírání lidí smrdí totalitou. I my Češi bychom proto měli konečně pochopit, že se z covidu vyléčíme jen sami.

sinfin.digital