GLOSA PETRA HOLCE V české politice snad momentálně neexistuje větší strašák než nouzový stav. Ještě jako opozice současná vláda tvrdila, že je „selháním vlády“. Proto by člověk čekal, že když ho teď sama potřebuje kvůli ukrajinským uprchlíkům podobně jako předchozí vláda kvůli covidu, bude kolem něj našlapovat citlivě. Jenže opak je pravdou: vláda si z něj udělala vlastní minu.
Na čtvrteční mimořádné schůzi sněmovny koaliční strany prodloužily nouzový stav až do konce května namísto běžných třiceti dnů. Vláda se tedy dočkala, i když to celé působí jako reputační „nevítězství“, jak by řekl klasik. Nechme teď stranou povinnou kakofonii opoziční SPD; strana Tomia Okamury proti nouzovému stavu vystupuje nonstop a jakákoli změna folklóru by byla kacířstvím.
Vláda ale proti sobě poštvala také některé ústavní právníky, a dokonce i vlastní senátory. „Odůvodnitelné je prodloužit nouzový stav vždy jen o třicet dnů,“ vzkázal jí předseda ústavní komise Senátu Zdeněk Hraba z vládního STAN. Stejně mluvili i někteří ústavní právníci a senátní komise vládní návrhl odmítla. Je to ironie: ve vzácné shodě je tu senátní komise vedená členem vládní strany a opoziční ANO. I jemu totiž na rozdíl od SPD nevadilo samo prodloužení nouzového stavu, ale jeho bezprecedentní délka.
