Vláda si hraje s ohněm, proti kterému je pandemie jen dětská hračka, totiž se ztrátou legitimity státní moci

KOMENTÁŘ MARTINA MALÉHO | Při sledování dění posledních týdnů se nelze zbavit dojmu, že vláda hazarduje nejen se svou pověstí (tam už nemá co ztratit), ale hlavně s mocí státu jako takového. Případné škody budeme napravovat dlouhé roky, a půjde to hůř než v 90. letech...

V jedné detektivce Eda McBaina z 87. revíru popisuje arcilotr, zvaný Hluchý, svůj plán na vyloupení banky. Součástí toho plánu je, že do něj hodlá zapojit policii, a nedovtipným kumpánům vysvětluje, jak policie funguje. Že celá efektivita policie stojí a padá s tím, že pracuje pomalu a dlouho a nakonec zločince dopadne. Jenže když je, tvrdí Hluchý, někdo donutí jednat rychle a na mnoha místech, tak se efekt policie coby strážce zákona rozpadne. Fikaný zločinec nakonec rozmístí po městě mnoho náloží, které ve stejný čas vybuchnou, a zatímco policie jezdí od čerta k ďáblu, on naplňuje svůj plán…

Vzpomněl jsem si na tenhle motiv před nedávnem, když jsem sledoval další díl nekonečného seriálu lidového pábení „Co poudala vláda…“ Určitě to znáte, vysílají to na všech televizních stanicích a v novinách to pak rozebírají. Sleduju to už jen občas; ve volných chvílích se snažím myslet na hezké věci, a to se se sledováním vládní telenovely nedá zkombinovat. Zase se povídalo cosi o opatřeních a nezodpovědných lidech, kteří nám je nedodržují a porušují, a tak policie zasahuje. Druhým uchem jsem poslouchal, jak policie zasahuje shodou okolností všude dokola, buší na zavřené provozovny a zatýká hostinské, ale jako na potvoru nenatrefí na hotelovou restauraci v centru, kde zrovna sedí jejich ředitel na oslavě narozenin místního bosse…

Kroutil jsem nad tím hlavou a říkal jsem si: To si neuvědomují, co se stane? Jaký signál to vysílá? Co vysílá - přímo řve? To jim nedochází, kam se to všechno může posunout? Jasně, rovní a rovnější, to je očividné, ale co se stane dál? Co to udělá se společností?

Nevím, kdo to řekl, údajně Lincoln, ale na autorovi až tak nezáleží: Je možné stále klamat některé, nebo občas oklamat všechny. Ne však stále klamat všechny!

Platí to i na tuhle situaci. Nechci sklouzávat ke klišé, jako že „lidé toho už mají dost“. Mají, ale to zas tak moc neznamená. Tedy dokud se nevzbouří, přičemž na lidová povstání tu nejsme zařízení… Nehrozí tu nějaký temperamentní scénář, takže si vládní činovníci mohou být docela jisti životy i majetky. Ale něco se stane…

Představte si takový scénář: jednoho dne restauratéři veřejně řeknou, že od zítřka otevřou restaurace. Všichni, nebo alespoň většina. Veřejně a přiznaně. Uvnitř budou nějaká hygienická opatření a tak dále, takže se lidi nemusí bát přijít. A druhý den opravdu otevřou. Fígl je v tom, že otevřou skoro všichni. Co udělá policie? Není v jejích silách objet všechny provozovny a všude vymáhat vládní nařízení. Mohou zavřít pár restaurací, ale bude to kapka v moři. Nezvládnou zavřít všechny. Ani druhý den, ani třetí den. A představte si, že otevřou i zavřené obchody, řetězce strhnou pásky z hromad zboží, všude se nahrnou tisíce lidí - v takové situaci policie nedokáže vymoci dodržování vládních nařízení.

Policie totiž pracuje tak, jak to popisuje knižní Hluchý, zmíněný v úvodu: ví, že nemá tolik sil, aby uhlídala všechno, proto se snaží efektivně zasáhnout hlavně tam, kde její síla bude mít největší bezpečnostní efekt. Jinými slovy: nehoní bábu bez roušky, ale trestá závažné prohřešky s potenciálem ohrozit velké množství lidí. Tedy, aspoň teoreticky.

Samozřejmě nevyzývám k žádné revoltě, nejsem anarchistický snílek. Používám to jen jako modelovou situaci. Co by se stalo? No, ve chvíli, kdy by policie takto frapantně selhala při vynucování nějakých nařízení, zkolabovala by státní moc. Ve společnosti je dostatek napětí a frustrace, aby jedna taková skupina strhla lavinu. Druhý den otevřou obchody, třetí den služby, čtvrtý den kinosály - s vědomím, že někoho zavřou, ale většina zůstane a stvoří normu.

Taková situace by vedla k okamžité ztrátě legitimity státu. Stát jako útvar ji čerpá z vůle občanů podřídit se jeho rozhodnutím. Jakmile by se lidé většinově rozhodli nepodřídit se státu, ztratil by tuto výsadu. Jakýkoli pokus o znovunastolení řádu, pravděpodobně silou, by bylo státní násilí… Je to, znovu opakuju, scénář pro teoretickou situaci, která by mohla nastat, kdyby se sešlo mnoho špatných věcí naráz! A těch faktorů je zkrátka příliš mnoho na to, aby se opravdu takový scénář prudkého zlomu stal reálným, což je dobře už jen proto, že asi tušíme, co by se v takovém případě dělo s covidovou křivkou. Ale co když si představíme mírnější verzi, pomalejší a odlehčenou? Byla by možná? Jak by vypadala?

Myslím, že možný začátek by bylo dodržování naoko. Formální dodržování různých nařízení, ale jejich faktické popření. Stačí k tomu docela málo: aby ten, kdo nařízení vydává, je nedokázal vysvětlit a obhájit. Například zákaz nočního vycházení: pamatujete se, proč byl vydán? Víte, zda stále platí? A víte, jaký je jeho smysl?

Pak by přišla skutečně silná černá sféra: načerno otevřené podniky, utajené, jak za dob americké prohibice. Nálevny ve sklepích, prodejny potravin, kterými se projde dozadu do utajeného baru, restaurace ve sklepích, restaurace v hotelích, kde se objednaní hosté formálně ubytují… Stačí opět málo: aby si lidé řekli, že případný trest nebude výrazně horší než současný stav, vnímaný mnohými jako nekončící chaos a útlak.

Černá zóna by se pak pomalu proměnila v šedou. Původní „tajné“ restaurace by se staly pololegálními, vědělo by o nich čím dál víc lidí, policie by čas od času nějakou s velkou pompou „odhalila“ a „zavřela“, ale na každou zavřenou by připadly dvě nově otevřené. Obchody za zataženými výlohami by pouštěly zákazníky zadem, ze dvora. Bude se víc a víc kašlat na snahu vytvořit zdání, že se nařízení dodržují. Vše v šedé ekonomice by bylo samozřejmě za přemrštěné ceny, ve kterých bude započítáno riziko případného postihu.

Jak by na to zareagovala vláda? No, jinde bych si to neodvažoval odhadnout, ale v České republice bych si vsadil, že se pokusí zpřísnit. Jenže sebevětší špunt nepomůže, když je sud děravý jak cedník. Vydala by nejspíš nesmyslná drakonická nařízení, která by nedokázala vynutit, dokonce by nedokázala ani vzbudit zdání, že je vynutí. Logicky: mírnější nevynutila, jak vynutí silnější?

Vznik opravdu masového černého trhu a plošné šedé ekonomiky – paralelní, předražené a nezdaněné (tedy ve větší míře než se to děje dnes, jak před časem psal Michal Půr), je v takovém scénáři jen otázkou času. Stalo se to vždy v dobách nedostatku, a ani sebevětší tresty nepomohly. Černý trh bujel za války, při výjimečném stavu i v lágrech, bujel ve chvílích, kdy za „kšeftování“ byla trestem okamžitá poprava.

Nakonec by vláda pravděpodobně ustoupila, opatření odstranila, ale bylo by to tak nějak jedno, protože nikoho nebude zajímat, kromě opravdu velkých subjektů, kterých je na trhu jen pár a bojí se, protože vědí, že stát nevynutí dodržování v desetitisících malých podniků, ale zvládne to v pěti obřích. Výsledkem by byl vzestup paralegálních struktur a ztráta kontroly státu nad určitou částí činnosti.

Myslíte, že to je příliš černý scénář? Že by se něco takového v civilizované středoevropské zemi nemohlo stát? 

Nesdílím váš optimismus, protože všechno z toho se, alespoň podle kusých zpráv, které prosakují na veřejnost, už děje. Sice v malém, ale sílí to. Sílí to každý den, kdy platí nouzový stav. Sílí to každým dalším nařízením, každým vystoupením libovolného politika, každým dalším zmatečným prohlášením, každým dalším dnem se zavřenými školami, každým dnem, kdy se odkládá očkování, každým prohlášením, že "nouzový režim udržíme i proti sněmovně a Ústavě", a hlavně každým dalším případem, kdy se ukáže, že i v nemoci jsme si všichni rovni, ale někteří o něco víc.

Napětí v lidech roste, reálná síla státu vymoci dodržování jeho vlastních nařízení slábne, navíc se střílí do nohy akcemi typu „vyhánění dětí z kopce“ a „vysíláme signál, že se o vás postaráme, nechceme německou pomoc“. Pokud vláda urychleně nenajde způsob, jak se vrátit zpátky do reality a podchytit to, co se děje, tak nás čekají jistě zajímavé věci. Výše načrtnutý scénář pak nemusí být ani zdaleka fikcí. Nemusí dojít ani do posledního stádia, stačí, když se „jen“ naruší vůle občanů věřit státu. Vezměte si popcorn, colu, pohodlně se usaďte a sledujte!

SDÍLET
sinfin.digital