KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Politické paradoxy v Česku pokračují. Situaci, kdy se levicová vláda rozhodla snížit daně z příjmů v čase, kdy se ekonomika vlivem koronaviru rekordně propadá, nejde nazvat jinak. V jistém smyslu lze vládní daňovou revoluci považovat za prospěšný krok. Ovšem má svoji skvrnu na kráse v podobě zavedení druhé daňové sazby a tedy ještě tvrdšího progresivního zdanění lidí s nejvyššími výdělky.
Na úvod stručná připomínka, co se vlastně stalo: Vládní koalice dohodla zrušení superhrubé mzdy a následné snížení daně z příjmu (přesněji: daně ze závislé činnosti) na 15 procent pro zaměstnance s nižšími a středními výdělky. Současně vládní šéfové vymysleli novou sazbu příjmové daně ve výši 23 %, která postihne nejvyšší příjmy (nad zhruba 140 tisíc hrubého měsíčně). Pochopitelně, zásadní daňové změny ještě musí schválit parlament a podepsat prezident. A bude pikantní sledovat, jak se k tomu všemu postaví „polokoaliční“ komunisté…
Zaměstnanci dnes kvůli existenci „superhrubé mzdy“ odvádějí státu ze svého příjmu reálně 20,1 %. Je evidentní, že si po snížení sazby na reálných 15 % polepší. V peněžence jim z výplaty zůstane víc: někomu pár stovek měsíčně, jiným tisíce korun. Logicky, vládě zbude peněz méně. Konkrétně 74 miliard korun za rok, jak z koalice aktuálně zní, přičemž její předáci ani nenastínili, jak tento „výpadek“ nahradit. Nejspíš se tedy projeví prohloubením rozpočtového schodku.
Je na místě položit si otázku, zda v situaci, kdy se Česko kvůli koronaviru a vládním restrikcím ocitlo v těžkostech, které ministryně financí Alena Schillerová přirovnává k velké ekonomické krizi 30. let, je správné snížit velké skupině zaměstnanců příjmovou daň? Odpověď je jednoznačná: ano, je to správný krok! Bez ohledu na to, že se ekonomika (přesněji: vláda, což není celá země) nachází v ekonomické krizi. Bez ohledu na to, že vláda hospodaří deficitně (vládní dluh se prohlubuje), a tedy nezodpovědně vůči příštím generacím. Nechat lidem víc peněz z jejich práce a z výdělku je férové a motivující. Snížení daní může být motorem zvyšování životní úrovně a celkového ekonomického rozvoje.
