Vocaď pocaď Petra Holce: Po absolutním vrcholu Koukalová předvádí absolutní dno

Petr Holec

Čím výš letíte, tím hlouběji padáte, říká se. Přesně to teď předvádí bývalá hvězdná biatlonistka Gabriela Koukalová, v lepších časech mistryně světa, vítězka Světového poháru a stříbrná olympionička. Už snad ani není dne, aby „Gabi“ ublíženě neznesvětila nějakého svého bývalého trenéra, kolegyni z reprezentace a hlavně sebe. Díky knize Jiná nám dokonce pouští i historky ze své holčičí postele. Člověk aby se teď bývalé „rozdavačky sportovní radosti“, což nejsou mé vlastní verše, spíš bál.

Že bude „otevřená zpověď“ Koukalové, jíž sepsala s novinářem Martinem Moravcem, hlavně zhrzená soda, to nejlíp napovědělo její načasování. Naše nejlepší biatlonistka se kvůli zdravotním potížím najednou vytratila ze závodů, vypustila letošní zimní olympiádu a v podstatě na čas skončila se sportováním. Z vrcholu zničehonic padla až na dno, což mentálně nikdy nebývá nejlepší čas na jakékoli zpovědi – tedy pokud se jimi nechcete totálně zničit. Což teď Koukalová předvádí se stejnou vervou, s jakou se ještě nedávno prala o sportovní vítězství.

Nonstop nás bombarduje brekem o tom, jak je celý život jiná, a proto nikdy nikam nepatřila. „Problém byl vždycky hlavně mezi mnou a Veronikou Vítkovou. Ostatní holky se jí chytají a tvoří proti mně většinu. Holky v jídelně vybraly stůl a sedly si k němu tak, aby na mě nezbylo místo. Kluci by tohle nikdy neudělali. A holky bez Veroniky taky ne. Ale pokud tam je, odstřihnou mě a nebaví se se mnou. Nevím, co jsem jim udělala,“ vypráví Koukalová v knize.

A nejen to. Ze svého sportovního sešupu, který připisuje bolavým lýtkům, Koukalová naplno viní bývalého reprezentačního trenéra, stejně jako na jiného bývalého trenéra hází své psychické problémy vedoucí údajně až k anorexii. Nikdo ji prostě neměl rád, nikdo ji nedocenil. „V cíli mi po čtvrtém místě holky ani nepřišly pomoct na nohy. Možná je tam nepustili, i to se někdy stává. Ale měla jsem pocit, že kdybych dojela pro medaili, určitě by mě objímaly. Dokonce mě napadlo, jestli si nemyslí, že jsem závěr schválně vypustila,“ vzpomíná teď Koukalová na ženskou štafetu na loňském MS v Hochfilzenu.

Fakt? Nikdy jsem biatlon nesledoval, protože jsem nikdy nepochopil, proč má někdo profesionálně běhat na lyžích s flintou na zádech a občas u toho vystřelit na terč. Kdyby třeba biatlonisté v lese aspoň stříleli na sebe a vítězem by se stal ten, kdo z lesa vyběhne živý… Jen si z televize pořád pamatuju všechny ty rozesmáté záběry a rozhovory s našimi biatlonistkami plné společného štěstí. A taky vzájemné gratulace a objetí Koukalové s Vítkovou, pomalu už se z toho stávalo ženské Nagano. A fakt tohle všechno dokázala hladová holka, kterou všichni nenávidí?

Jestli je sakra tohle všechno pravda, měla by se teď Koukalová dát na politiku. Lýtka v ní nikoho moc netrápí a schopností přetvářky by trumfla i největší borce politického pokrytectví, záviděl by jí i Tomio Okamura. Jistě, stejně jako politika nebývá ani sport plejádou ideálních lidí. A stejně jako se politici perou o moc, perou se sportovci o vítězství – často taky za každou cenu. Málokde se proto daří tak dobře i závisti a nenávisti, které sportovci kvůli penězům často maskují vzájemnou láskou. Ostatně nemůžete jako Koukalová s úsměvem prodávat Májku a nenávidět přitom celý český biatlon, jak to dělá nyní.

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

sinfin.digital