Vymysleli systém a lidé po nich chtěli, aby ho používali. Občané banánových republik by dnes srovnání s Českem mohli vnímat jako urážku

27. 11. 2020 • 15:23
KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Moc dobře si pamatujeme situaci z jara, kdy starostové v obcích zavírali parkoviště před turisty z Prahy, kteří by jim do jejich malebné vesničky mohli zavléct smrtící vir. Vláda se na nepopularitě „Pražáků“ ráda přiživila, když neustále zdůrazňovala, že hlavní město je semeniště všech problémů. Holt příliš voličů vládních stran v metropoli nežije, potud je to pochopitelné.

Uplynulo pár měsíců a najednou slyšíme, že Praha je příliš dobrá, protože v našem fungl novém protiepidemiologickém systému (PES) vykazuje příliš dobré výsledky. Podle tabulky by tedy měla zažít citelné rozvolnění opatření. Místo toho od ministra zdravotnictví Jana Blatného slyšíme, že je třeba pražská čísla vymazat, aby „nezlepšovala“ celorepublikový průměr. Ani náznak, že bychom třeba mohli rozvolňovat podle regionů, jak se celou dobu tvrdilo.

Přestože to mimopražští neradi slyší, tak hlavní město tvoří čtvrtinu celé české ekonomiky a bez jeho úspěchu by bylo výrazně hůř od Aše po Jablunkov. Rozhodnutí o osudu Prahy je proto zcela zásadní a má citelný ekonomický dopad na celou zemi.

Ale nejde tady zdaleka jen o Prahu. Špatně na tom nejsou ani další regiony a dalo by se zkrátka (v ideálním případě) postupovat regionálně. Anebo klidně jen celorepublikově, ale hlavně tak, ať neříkáme každé dva dny něco jiného a netváříme se, že budeme rozhodovat podle regionů, a nakonec rozhodneme jinak, protože se nám to zrovna hodí.

Za druhé. Podobná rozhodnutí nemůže oznamovat ministr zdravotnictví, navíc v případě, že to ani není politik. Už to přede mnou na INFO.CZ psal znalec práva Karel Havlíček: Každé podobné rozhodnutí musí dělat politik, ten jediný má zodpovědnost. Epidemiologové a další specialisté určitě ví, co mají dělat, ale jejich řešení zpravidla přehlíží všechny další rozměry a souvislosti života. Jdou pouze za jedním cílem. Naopak politik musí brát v potaz, kolik lidí přijde o příjem, jak se opatření podepíšou na vzdělání dětí a podobně. Za každým epidemiologickým opatřením jsou zničené životy a není jich zrovna málo. To je třeba vnímat a toto hledisko je třeba do rozhodování promítnout.

Covid určitě nezlehčují a vím o lidech, kteří na něj zemřeli. Mohl bych sedět u počítače a psát, že potřebujeme za každou cenu tvrdý lockdown, online školy až do letních prázdnin a podobně; mě osobně covid ekonomicky neničí. Bylo by to ovšem pokrytecké. Ministr Blatný by si měl sakra rychle uvědomit, že jeho rozhodování a jeho slova mají ohromné sociální a systémové dopady. V opačném případě může být brzy sám obětí politických či společenských změn.

Mohl by lidem nabízet také trochu jasnější výhled a informovat třeba o očkování, protože příliš málo Čechů o něm vážně uvažuje. Jsme dost možná jediná země, kde vláda o chystané masivní očkovací akci téměř vůbec nemluví, nevede žádnou osvětovou kampaň a my jen můžeme spekulovat o tom, zda je to proto, že nic takového nechystá, nebo se na to prostě vykašlala. O antigenních testech jsme rozhodli strašně pozdě a zase to nedoprovází žádná informační kampaň. Takhle bychom mohli pokračovat v podstatě do nekonečna. 

Musíme si přiznat, že Česko v současnosti připomíná banánovou republiku. Vlastně mám obavy, že by se obyvatelé tradičních banánových republik mohli tímto srovnáním cítit dotčeni.