Vzhůru k dalšímu debaklu. Petříček se rozhodl definitivně pohřbít ČSSD

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Snad je to tím, že se naše politika v posledním týdnu úplně zbláznila, jak ukázal boj o nouzový stav. Vše je tedy možné. A zvlášť v ČSSD, kde zuří panika z vypadnutí ze sněmovny a konce strany. Takže nyní ministr zahraničí a místopředseda ČSSD Tomáš Petříček oznámil, že se chce na jarním sjezdu partaje stát jejím šéfem. „Jsem přesvědčený, že sociální demokracie potřebuje změnit styl. Ten čas nastal nyní,“ řekl Seznam Zprávám.

Bravo! Ano, současného šéfa ČSSD a vicepremiéra Jana Hamáčka určitě nikdo nepodezíral z velkého lídrovství, vloni na jaře ale překvapil, když z něj jarní vlna koronaviru udělala nepravděpodobného hrdinu. Pravda, sláva jeho vnitráckého červeného svetru, který se stal i symbolem kampaně ČSSD pro loňské krajské volby, od té doby notně vybledla. Taky ale zůstává tím jediným, s čím strana aspoň trochu zabodovala. Nebo jinak: i Hamáček zůstává populárnější než jeho partaj, jež se pro voliče stává stále zbytečnější.

A do toho teď přichází Petříček, skutečný volební magnet. V posledních místních volbách vedl kandidátku ČSSD na Praze 7 a dokázal tady trumfnout i nejhorší volební debakly strany: ČSSD tu utrhla 1,87 procenta hlasů a Petříček ji hrdě vyvedl z místního zastupitelstva. A podobně Petříčkova pražská buňka ČSSD „zabodovala“ i v celopražských volbách, když pro jistotu vypadla i z pražského magistrátu. Ano, zoufalství plodí zoufalství. Tohle ale trumfuje úplně všechno.

Buďme ale k Petříčkovi shovívaví, jako obvykle za sebe úplně nemůže. Zřejmě ho před sebe znovu strká jeho vodič Miroslav Poche, který v bídě ČSSD znovu ucítil svou šanci. Poche z Petříčka udělal ministra, když jeho odmítl jmenovat prezident Miloš Zeman, a stále vede „zezadu“, jak je jeho dobrým zvykem. „Nechci stranu nechat spadnout na dno,“ řekl nyní taky Petříček. Přesně k tomu ovšem přispěl v Praze. Teď tedy podává pomocnou ruku i celostátně.

Hamáček už na přelomu roku schytal i méně přátelský dopis od svého přítele a ministerského náměstka Robina Povšíka, jenž členům strany napsal: „Potřebujeme radikální změnu. A to jak personální, tak programovou.“ Není to nic nového. V ČSSD si to opakují na všech sjezdech už přes deset let – a pořád nic. Možná i proto, že personálně prostě nemají kde brát, takže i Hamáček nakonec vypadá jako velký lídr. Ostatně když vám v TV kryje záda věčně „orosená“ dvojka ČSSD Roman Onderka, stačí vám k vlastní velikosti fakt málo. 

Navíc je tu i dvojí poučení z krizového vývoje. Své vedení ČSSD přepřáhla i před posledními sněmovními volbami a výsledkem byl sedmiprocentní masakr. A programová změna? Petříček chce stranu táhnout k zelené a genderové liberální levici, o níž kdysi blouznil i někdejší šéf strany a premiér Bohuslav Sobotka. To sice možná funguje v západní Evropě, ne však v postkomunistickém Česku; tady se ČSSD kdysi etablovala jako strana lidí, které kapitalismus spíš nechal za sebou.

Z průzkumů proto vychází, že ČSSD dnes volí hlavně lidi nad 60 let, kteří žijí v menších městech a na vesnicích a určitě je nesužuje blahobyt. Přijeďte za nimi s tím, ať si koupí elektroauto a změní si pohlaví, a všichni voliči se vám vejdou do Lidového domu. Ostatně tuhle lekci nedávno své někdejší straně uštědřil i Jaroslav Foldyna. Děčínský boxer určitě není žádný velký filozof, i on ale rychle pochopil, že se ČSSD podobnými pokusy stále více vzdaluje svým voličům, kteří řeší hlavně existenční problémy.

Foldyna proto emigroval do SPD, s níž v posledních krajských volbách slušně zabodoval v Ústeckém kraji, někdejší volební baště ČSSD. Ta i tady pro změnu vypadla z místního hejtmanství, jak je poslední dobou jejím dobrým zvykem. Ano, mocenské vakuum v ČSSD přiživuje i sám Hamáček, jenž pořád neřekl, jestli bude na jaře znovu kandidovat na šéfa strany. Petříčkova kandidatura ovšem jen potvrzuje, že v ČSSD nejvíc ze všeho vládne smysl pro sebedestrukci.     

SDÍLET
sinfin.digital