Za kulisy sněmovní pře o nouzový stav: Predátor Babiš nikdy žádnou dohodu nechtěl, jedná ve vlastním zájmu

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Byl to den plný hektických schůzek, vyjednávání, spekulací, dohadů a také parlamentních projevů. Dva odlišné světy: jeden, zřetelný a transparentní, mohl každý sledovat v přímém televizním přenosu. Druhý, možná podstatnější, je ale v politice ten zákulisní. Zvnějšku se situace jevila jasně a přehledně: premiér menšinové vlády Andrej Babiš nesehnal většinu hlasů pro prodloužení nouzového stavu. Přitom požadavky některých stran byly údajně doslova minimalistické. Dění v zákulisí ale naznačuje, že premiér vyjednával jen na oko. Co když jeho cílem od začátku bylo dohodu neuzavřít?

Co když je predikce vývoje koronavirové pandemie natolik zlá, že se Babiš rozhodl pro bezohlednou strategii, jejímž cílem není postup, který by v první řadě ochránil zdraví lidí, nýbrž naplnění plánu, jak politicky zachránit sebe sama? Co když prostě vycítil, že právě toto je ten moment, a dost možná poslední, který mu umožní vymanévrovat před lidmi z naprosto nezvládnuté pandemie a hodit ji na opozici. „Umírají lidé? Za to může opozice, která mi neschválila prodloužení nouzového stavu!“ Nelze vyloučit, že právě něco na tento způsob začne už brzo hlásat do médií. Ostatně včera to zkusil poprvé.

Hlasování

Sněmovna se k hlasování dostala kolem dvaadvacáté hodiny. Nepodpořila ani vládní návrh žádající prodloužení nouzového stavu o 30 dní, ani návrh lidovce Stanislava Juránka počítající se 14denní lhůtou. Oba návrhy získaly podporu 48 zákonodárců ANO a ČSSD, potřeba bylo alespoň 56 hlasů. Nouzový stav končí v neděli 14. února.

Babiš opozici dokonale zúžil manévrovací prostor a prakticky jí znemožnil, aby postupovala jinak, tedy pokud nechtěla ztratit tvář... Premiér jí dle našich informací cynicky nevyšel naprosto v ničem vstříc, ze svých pozic během celého dne neustoupil ani o píď a podle zákulisních informací ve skutečnosti s opozicí vlastně ani nevyjednával. A ona nedokázala udělat protitah. Tak dlouho tvrdila, že nouzový stav nepotřebujeme, protože se za něj vláda v podstatě schovává, až jí to Babiš dopřál. A pokud během dne zaznělo, že dohoda nebyla zas tak daleko, berme to s rezervou. Babiš prostě žádnou dohodu o prodloužení nouzového stavu nechtěl a Tomio Okamura mu jen bezděky pomohl.

Celá šlamastyka znamená, že se Babiš počínaje dneškem začne zříkat odpovědnosti za vše, co doteď udělal nebo neudělal, kompletně vše bude chtít přehodit na kraje, kritiku bude odmítat s tím, že mu sněmovna neodsouhlasila prodloužení nouzového stavu. A navrch se začne „bavit“ na úkor krajů i opozičních stran. Reálně tak právě začala ta nejdrsnější předvolební kampaň u nás. Predátorská intuice Babišovi velí jednat v jeho osobním politickém zájmu, životy lidí jdou na druhou kolej. Pokud nebyly jeho vyhlídky kvůli chaotickému vládnutí zrovna optimistické, počínaje dneškem nelze paradoxně vyloučit zvrat.

Anebo ještě jinak: pokud se to dnes jevilo tak, že snad u opozice poníženě škemrá o hlasy, blíže realitě bude vysvětlení, že šlo ze strany premiéra o kalkul a přetvářku. Hru pro publikum. Vějičku pro voliče. Upřímný byl jen v tomto projevu k opozici: „Vy se ptáte, proč jsme nepřišli před tím? No protože, a nebudu lhát, protože zkrátka jsme měli vždycky dohodu s jinou politickou stranou.“ Doteď žádnou z těchto stran nepotřeboval, měl komunisty. A nic si nenamlouvejme, Babiš nepotřeboval opoziční strany ani dnes. Nechtěl jednat a ustupovat na kompromisní pozice, což opozice tuší; v projevech na to narazila Markéta Pekarová Adamová nebo Vít Rakušan.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný už předtím řekl toto: „Bez nouzového stavu podle expertiz, které mám k dispozici, se otevřou obchody, služby, muzea, galerie, výstavy, možná i posilovny a bazény. Nebude omezeno shromažďování osob. Vypadá to velmi hezky. V principu se na to určitě všichni těšíme. Nicméně jestli to bude znamenat, že polevíme v dodržování opatření, tak během krátké doby – a podle našich odhadů zhruba za dva týdny – se situace, která je nyní například v Karlovarském a Hradeckém kraji, nejspíše rozšíří na celou zemi.“

Postupně se podle něj naplní většina našich nemocnic tak, že nebudou moct přijímat žádné pacienty. „Pravděpodobně nepůjdou ani žádné děti do škol, protože to situace nedovolí. Okolní země se nás začnou bát a zavřou hranice. Postupně s největší pravděpodobností hejtmani v jednotlivých krajích vyhlásí stav nebezpečí a nakonec si zde opět všichni odsouhlasíme, že je potřeba nouzový stav. Mezitím ale přijde řada našich příbuzných o život. Ať už kvůli koronaviru, nebo kvůli jiným nemocem. Lékaři a sestry nápor nezvládnou fyzicky, ani psychicky.“

Také hejtmani poslancům vzkazovali, že pokud prodloužení nouzového stavu neprojde, ocitnou se v bezvýchodných situacích. Podle Jana Grolicha z KDU-ČSL je nouzový stav jediná forma krizového řízení, která odpovídá dnešní situaci. „To, že to vláda řídí diletantsky, není důvod pro jeho zrušení. Jakákoli jiná varianta je horší řešení,“ dodal s tím, že pokud se nouzový stav neprodlouží, bere si v pondělí do práce spacák. Zatímco opozice tvrdí (anebo doufá?), že se nic z toho bez nouzového stavu nestane, Babiš to zjevně vidí jinak, protože se nesnažil podporu pro jeho prodloužení ve skutečnosti získat. Tato strategie je totiž dost možná poslední šance, jak se udržet i po volbách u vesla.

SDÍLET
sinfin.digital