Čím víc Miloš Zeman očividně chřadne v prezidentské funkci, tím větší si ještě očividněji uzurpuje moc. Už téměř tři čtvrtě roku je to on, kdo přímo i nepřímo řídí sestavování vlády, zatímco jezdí do krajů lidem vyprávět své moudré vtipy. Děkovat za to může hlavně politickým stranám, které mu nejdřív vyklidily jinak parlamentní prostor a které mu za to nyní nejvíc nadávají. Tak už to v politice bývá.

Ano, snad žádný jiný obor lidské činnosti tolik nemiluje ironii a autodestrukci jako politika. Čím více se o něco snažíte, tím více to ničíte. Někteří ústavní právníci teď varují, že Zeman přepisuje ústavu, aniž by ji přepisoval doslova. Vystačí si prostě s jejím extenzivním výkladem, jak ostatně kdysi sliboval. Nebo spíš expanzivním? Už si moc nepamatuju, viděl jsem to někde vlevo dole. Anebo možná vpravo nahoře.

Lidé mu za to ale podle všeho děkují. Zemanovi jich stabilně důvěřuje nadpoloviční většina a navzdory všem rudým i nerudým trenýrkám na Hradě, virózám a Jiřímu Ovčáčkovi prezident zůstává nejoblíbenějším politikem. Česko je sice ústavně parlamentní demokracií, což na papíře znamená, že vládne vláda vzešlá z parlamentu, tomu ale nedůvěřuje ani třetina lidí: Sněmovna i Senát se trumfují v tom, jaké z komor zrovna nedůvěřuje ani 30 procent lidí.

Zemanova role prakticky posílila, ústavu ale politici nebudou chtít měnit, tvrdí právníci

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital