Zemanův projev k národu: Unavená vzpomínka na sebe sama v lepších časech

HalfPageAd-1

Vratislav Dostál

19. 03. 2020 • 21:53

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Standardní kopanec do novinářů, trapné shazovaní divadelníků a servilní poděkování Číně. Tak by se dal shrnout středeční projev prezidenta k národu. Kdyby aspoň připomněl, že to je právě Čína, která s hrozbou a šířením koronaviru zpočátku dost mlžila, což mimo jiné přispělo k jeho rozšíření do celého světa. Celkově Miloš Zeman působí jak unavená vzpomínka na sebe sama v lepších časech. Což člověku dojde obzvlášť ve chvíli, když se podívá, jak s obdobnou příležitostí naložila německá kancléřka Angela Merkelová.

Mobile-rectangle-3

Miloš Zeman už nikdy nepřekvapí. Nepřijde s ničím, co by vlastně stálo za řeč. Nestalo se tak ani ve středu během jeho proslovu k národu. Kdysi mimořádný rétor s impozantní pamětí už není schopen ani náznaku originální myšlenky, vygradovaného či podmanivého politického projevu, natož státnického nadhledu. Je z něj zapšklý postarší pán, který se ani v čase, kdy celá země čelí zkoušce nesrovnatelné s čímkoli, co musela zdolat v posledních třech dekádách, vlastně už klasicky neudrží a kopne si do svých kritiků, tradičně zesměšní novináře a lacině k nim přidá i herce.

Zeman zjevně netuší, že jsou právě v těchto dnech mnohá divadla ohniskem aktivit, které po právu chválil. Ostatně málokteré instituce jsou vybavené k tomu, aby v nich mohli dobrovolníci šít zoufale chybějící roušky. Mají dílny, šicí stroje, širokou síť kontaktů na angažovanou veřejnost, mimořádnou schopnost mobilizovat své fanoušky. A pokud se jeden z nich vyjádřil nešikovně a vlastně hloupě k tomu, jak přísná a pro mnohé provozy likvidační opatření vláda zavádí, neznamená to, že prezident musí naskakovat na takto laciný terč a paušálně sejmout všechny lidi od divadla.

Je to ale i jinak smutný pohled. „Základní motivací pro pobyt v politice je zabránit v úspěchu těm, kteří, kdyby k nám dnes přišli Číňané, si zítra nechají zešikmit oči na praktické chirurgii, pozítří se nechají infikovat žloutenkou, aby měli tu správnou barvu pleti, a popozítří začnou psát do svých kádrových dotazníků, že již od dětství milovali rýži.“ Tato slova Zeman pronesl v roce 1996. A dneska? Nezmohl se na nic jiného než servilní poděkování. Je skoro jisté, že by v polovině 90. let minulého století přidal i kritiku tamního režimu v tom smyslu, že odpovědnost za světovou pandemii jde za ním.

Nakonec si neodpustil poznámku směrem k opozici. Zeman připomněl, že když byl on v opozici a byla zde ekonomická krize, tak prý řekl, že pokud teče do lodi voda, musí všichni k pumpám. No, jak zpíval Filip Topol, Nalej si čistého vína, pokrytče. Každý, kdo si to aspoň trochu pamatuje, moc dobře ví, že Zeman býval mimořádně ostrým opozičním politikem, neštítil se skoro ničeho. Je skoro nepředstavitelné, kterak by si ve svých lepších časech, a třeba i tehdy, kdy je celá země těžce zkoušená, odpustil poznámku v tom smyslu, že vláda podcenila situaci a že je prostě neodpustitelné, pokud nemají zdravotnické pomůcky ani ti, jejichž role je pro chod státu a boj s koronavirem strategicky zásadní.

SDÍLET

Billboard-bottom-1