Články odjinud

Zoufalec týdne: Milan Chovanec. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Milan Chovanec. Komentář Petra Holce

Milan Chovanec by mohl v klidu odpočívat na politickém hřbitově. Bývalý dočasný šéf, první místopředseda, ministr vnitra, hejtman i pučista ČSSD toho pro svou stranu už udělal tolik, že v loňských sněmovních volba padla k sedmi procentům. Chovanec si ale nemůže pomoct. Kdykoli může, hodí do vlastních řad nějaký záchranný granát. Naposled po fiasku ČSSD v místních i senátních volbách napsal straně dopis, jehož hlavním adresátem byl jako obvykle Facebook.

Chovanec nikdy nebyl mužem velkých slov, politická poezie mu prostě nejde k tváři. Se slovy proto za něj radši obvykle žonglovali najatí profíci, jen pro jistotu. Podle stylu, výběru slov i logiky ale tenhle dopis výjimečně možná napsal sám. Je to totiž starý dobrý Chovanec, co hrdě pálí z kvéru s oběma očima zavřenýma. „Hlavním lékem na naši neschopnost a nesrozumitelnost je tvrdé lůžko opozice, nikoli teplo vládních limuzín,“ vyzývá Chovanec ČSSD k odchodu z vlády i výměně nedávno zvoleného vedení.

Teplo vládních limuzín? Snad si Chovanec romanticky vzpomněl na dobu, když byl ještě ministrem vnitra. Policie tehdy koupila v utajené zakázce jaguary od podnikatele, co mu v Plzni levně koupil byt, a podle ceny v nich muselo být fakt teplo. Je to vůbec ironie: Chovanec byl v ČSSD první, kdo po loňském volebním fiasku zavelel ke spolupráci s ANO. Takže když ho strana nakonec vyslyšela a odsouhlasila si vstup do vlády s ANO v referendu, bojuje teď nejhlasitěji proti vlastnímu nápadu.

A dělá to jako vždy zezadu, stejně jako při „lánském puči“ proti Bohuslavu Sobotkovi. I tehdy chtěl Chovanec ČSSD zachránit, jen před Sobotkou. Možná to vlastně nebyl úplně špatný nápad, jak Sobotka záhy dokázal, jen prostě nevyšel. Takže když Sobotka puč přežil, vrátil se k němu Chovanec pokorně a všude, kde mohl, veřejně sliboval, že bude krýt „Slávkovi záda“. Kryl mu je tak oddaně, až ho vystřídal ve funkci. Teď v podstatě dělá to samé: nerespektuje výsledky referenda a ostřeluje nové vedení strany, kterou zdatně rozkládá zevnitř, zatímco veřejně vyzývá k zastavení palby.

Ve svém dopise Chovanec píše, že ČSSD dál ničí „zničující osobní bitvy jednoho proti druhému, jež opět začínáme vést na veřejnosti“. Svatá pravda! A nikdo je nevede s takovým gustem jako Chovanec, jemuž byla ironie vlastního chování vždy cizí. Po loňských volbách už se chvíli zdálo, že i Chovanec pochopil, že stejně jako třeba máslo, mají i politici svou omezenou trvanlivost. Málokdo byl tváří volebního masakru ČSSD jako on a lidé mu i chtěli věřit, když slíbil, že už nebude kandidovat na šéfa strany. Ano, byla to divoká doba a krátce dokonce páchla politickou odpovědností.  

Jenž pak i Chovanec přemýšlel a zase do toho musel jít! Znovu chtěl někomu krýt záda – tentokrát celé ČSSD. Na letošním sjezdu proto kandidoval na předsedu, strana ho ale poslala do důchodu a šéfem si místo něj zvolila Jana Hamáčka. Od té doby se Chovanec zle trápí a v rámci pomsty vlastní stranu veřejně i neveřejně ničí. Ve Sněmovně nerespektoval výsledek vnitrostranického referenda a nehlasoval pro vstup do vlády, zatímco uvnitř strany dělá vše proti jejímu novému vedení. I díky němu Jiří Zimola nedáno zjistil, že je sice prvním místopředsedou, ve straně ale rozhodují lidi bez funkcí.  

A znovu je to samozřejmě velká ironie. Podle Chovance by si ČSSD měla do čela zvolit nové tváře, sám ji ale chtěl nedávno zachraňovat svou vlastní „starou“ tváří. V dopise taky píše, že by ČSSD měla odejít z vlády a jen ji tolerovat. Co to je za logiku a „tvrdé lůžko opozice“? ČSSD mohla jít do opozice, rozhodla se ale pro vládu. Odejít z ní pár měsíců poté, co do ní vstoupila, už by nebyla ani špatná komedie. To už je groteska v režii Chovance: zatímco kolem sebe slepě pálíte, vyzýváte ostatní k ukončení palby.

ČSSD nepotřebuje Chovance, aby viděla, že stojí jen krok od politického pekla. V Lidovém domě by museli být slepí, aby neviděli trojí volební výprask během jednoho roku. A kdyby i před ním náhodou chtěli radši zavřít oči, vždycky jim ho připomene stále prázdnější partajní kasa. Jestli ale ČSSD něco fakt potřebuje, pak to, aby lidi jako Chovanec konečně pochopili, že právě oni jsou problém a patří minulosti. A mimochodem: když teď Chovanec znovu slibuje, že na dalším sjezdu ČSSD určitě nebude kandidovat na předsedu, být nejen Hamáčkem, radši si kryju záda.

 

Články odjinud