Články odjinud

Zoufalec týdne: Pavel Svoboda. Komentář Petra Holce

Zoufalec týdne: Pavel Svoboda. Komentář Petra Holce

Europoslanec KDU-ČSL Pavel Svoboda nepatří mezi politiky, kteří jsou každý den na očích. Jinou pověst má samozřejmě mezi kolegy, kteří žijí ve vlastním kosmu a jimž dělá předsedu právního výboru europarlamentu. Teď ale Svobodu i doma proslavila směrnice EU upravující zásadním způsobem autorská práva.

Autorská práva kdysi proslavila hudebního textaře a bývalého novináře Michala Horáčka, toho ovšem naopak: nedávný kandidát na prezidenta a autor článku Osa Nostra se před lety bil za práva autorů proti mocné asociaci kasírující ostatní za jejich práci. Svoboda se teď v Bruselu bije spíš za práva velkých amerických gigantů jako Facebook nebo Google a jejich monopolu na úkor tradičních médií, které tyto firmy všude ve světě ničí.

Spolu s další stovkou svých parlamentních kolegů lidovecký europoslanec zaprvé podepsal otevřený dopis, který se snaží zvrátit porážku technologických obrů v europarlamentu; a zadruhé taky ve svém výboru původně hlasoval proti článku 11, tedy zavádění licence pro webové prohlížeče a platformy na používání obsahu jiných médií. Svoboda tím dokonce překvapil i vlastní lidovce.

KDU-ČSL jak známo hrdě hájí tradiční hodnoty. A teď se její europoslanec najednou v podstatě stane pirátem. Právě Piráti totiž hájí tradiční pirátskou myšlenku, že je všechno všech, když si to prostě uloupíte. A to včetně článků z různých médií, která za ně samozřejmě musejí platit jejich autorům. A tento obsah mediálních domů právě firmy jako Facebook nebo Google svévolně používají k vlastním ziskům. Co ale taky chcete od Pirátů? Mnozí je považovali za IT experty, nakonec jsme ale zjistili, že to tak horké není a že si někteří doma počítačem hlavně topí.

Právě článek 11 zmíněné směrnice má zajistit, aby za používání cizího obsahu platily i výše zmínění giganti, protože v nepirátském světě není nic zadarmo. Není to nijak kacířská myšlenka: jinými slovy v podstatě jen říká, že když si koupíte auto, tak ho s vámi taky svévolně a bezplatně nemá používat i soused, protože pak jde o obyčejnou krádež. A vlastně jde o velmi tradiční a lidoveckou hodnotu, ostatně právě lidovci kdysi razili sympatický slogan „třikrát a dost“. Proč teď Svoboda najednou bojuje za ty, kteří svůj byznys staví na přivlastňování si cizí práce, to je mezi nebem a zemí.

A zvlášť, když praxe i čísla ukazují, jak tyto velké firmy kromě maximalizace vlastního zisku neuznávají vůbec nic. Až polovina čtenářů se na prohlížečích spokojí jen s titulkem článků převzatých (v tomto případě zbytečně slušné slovo) z jiných médií. Weboví giganti ale přitom inkasují zhruba 60 procent příjmů z digitální reklamy, i když nevyrábí téměř žádný vlastní obsah a často v příslušných zemích ani neplatí daně. I proto poslední dobou krachují nebo omezují činnost mnohá tradiční média, zatímco na sociálních sítích kvetou „fake news“.

Svoboda ale není mediální hvězdou poprvé. Nedávno řekl, že „ustát velkou migrační vlnu z hlediska ekonomického bude hračka, Evropa je silná a bohatá“. A ještě přidal, že Česko nemělo bojovat proti migračním kvótám. „Víme, že kvóty nejsou ideální řešení, ale nikdo nic jiného a lepšího nevymyslel,“ řekl taky. Ano, Německo určitě má na to, aby do smrti velkoryse platilo život více než milionu běženců, kteří do něj v letech 2015-16 přišli. To je ovšem řešení á la Brusel: zavři oči a prostě na problém naházej cizí peníze.

V Bruselu se politikům snadno přihodí, že nevidí za Brusel. Prostě si najednou vystačí sami se sebou. I Svoboda si ale možná všiml, že migrace nyní štěpí nejen německou vládu, ale i celou EU. A že i pro Německo jsou nakonec nesmyslné kvóty mrtvé, protože by nakonec stejně většinu běženců přivedly zpátky do Německa. Jezdí tam prý v lepších autech než my, psali na Googlu.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud