Zrno: Den, kdy Kellner koupil Novu | info.cz

Články odjinud

Zrno: Den, kdy Kellner koupil Novu

KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | Nákup televize Nova společností PPF vzbudil očekávanou míru morální paniky v českých mainstreamových médiích. Podle Erika Taberyho z Respektu (vlastněného Zdeňkem Bakalou, který mimochodem celý proces kupování médií miliardáři v roce 2008 odstartoval) si PPF pojišťuje svůj vliv v souvislosti s očekávaným politickým a biologickým koncem Miloše Zemana. Pavel Šafr z Fora24 v tom vidí posílení proruských sil, což prý může skončit až odchodem z EU. Na poplach bije i Deník N, o něco opatrněji i David Klimeš z Aktuálně.cz a co je nejzábavnější, akvizice se děsí dokonce i šéfredaktor Lidových novin István Lékó, toho času (a i roky předtím) na výplatní pásce jiného miliardáře, Andreje Babiše. Výtky Kellnerovi se dají zkrátit do hesla: Čína, Zeman, Klaus. Ale bude za tím možná i něco jiného. V poslední výroční zprávě PPF se do té doby striktně apolitický Kellner opatrně přihlásil ke konzervativním hodnotám.

Proč si skutečně PPF pořídila Novu (a další aktiva nejen v ČR) nevíme. Zda jde jen o byznys, potažmo zda je pro PPF, vlastníka telekomunikačního gigantu O2, Nova důležitá kvůli spojení obsahu, distribuce a technologie, anebo si Kellner pořídil Novu jako „atomový kufřík“ coby pojistku při případné válce miliardářů či zda má ambice ovlivňovat politiku (v nejdivočejších snech levice třeba podporou prezidentské kandidatury Václava Klause ml.). Jak řekl komentátor Reflexu Viliam Buchert, ani nejbohatší firma si nekupuje vliv za padesát miliard korun…

Konzervativec Kellner?

Mimochodem, v době, kdy PPF televizi už jednou vlastnila (v letech 2002–2004), výrazně omezila vliv Novy na politiku. Jenže to bylo předtím, než se Petr Kellner (opatrně) přihlásil ke konzervativním hodnotám. A předtím, než se z (oprávněných) obav z Ruska a Číny stal obušek na domácí ideové oponenty.

V úvodním slovu poslední výroční zprávy PPF Kellner napsal: „Pro moji generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž jsme formovali své názory a postoje. To jsou také hodnoty, díky kterým jsme mohli vytvořit náš byznys a vybudovat firmy po celém světě. Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí.“

Představa, že by muž s Kellnerovými prostředky vstoupil do arény kulturní války, vyvolala takřka vlhké sny u konzervativců a samozřejmě zděšení na levici (které přitom nevadí třeba miliardář George Soros, financující progresivistickou agendu po celém světě – a financující mimochodem částečně i některá média, která dnes šílí z Kellnerova nákupu). Skutečnost jistě nebude tak horká. Miliardáři se stali miliardáři díky pragmatismu a dobrým stykům z prava do leva a nikoliv díky nějakým hlubokým ideovým principům. Přesto je možné, že současné progresivisticko-ekologistické šílenství může u leckoho vyvolat jakousi instinktivně konzervativní reakci. Nechme se překvapit.

PPF spáchala „dědičný“ hřích i něčím jiným: sponzoringem Institutu Václava Klause. Musím se ale přiznat, že i jako člověku, který opravdu nepatří do fanklubu pana exprezidenta, mi není jasné, proč je finanční podpora institutu bývalého prezidenta a symbolu ekonomické transformace takovým zločinem. Zdeněk Bakala zase financoval Knihovnu Václava Havla…

Martin Weiss si v týdeníku Echo trefně postěžoval, že je škoda, že mediální mainstream podobně jako nyní nezbystřil například při nástupu Andreje Babiše do politiky, kdy mu kritika Václava Klause kupovala u Respektu či Hospodářských novin jakési opatrné strpění. A o Bakalovi píše: „Tento oligarcha vytáhl z této země bezkonkurenčně největší peníze, a to velmi destruktivním způsobem. Sice taky vlastní média, ale ‚ta dobrá‘ média. Sice taky financuje prezidentskou nadaci, ale ‚toho dobrého‘ prezidenta.“

Kdo chce s Čínou píti..?

Jenže pak tu máme ještě čínskou kartu. Dceřiná společnost PPF, Home Credit, podniká masivně na čínském trhu nebankovních půjček. A když letí prezident Zeman do Číny a bere sebou obchodní delegaci, je v ní i Petr Kellner. A ten jednou dokonce Miloše Zemana vezl zpět svým (pronajatým) tryskáčem. Z téhle bizarní kapitoly, kdy se bohorovný Miloš Zeman bez jakékoliv předchozí domluvy „navezl“ do soukromého tryskáče PPF, aby byl doma dřív, si ještě dnes musí v PR oddělení PPF rvát vlasy. Objevuje se totiž snad v každé kritice Petra Kellnera.

Nuže, je Čína hrozbou? Samozřejmě, že ano! Rozhodně není v našem zájmu, aby technologicky, ekonomicky, vojensky a mocensky předehnala Západ. Jak tomu ale předejít? Vyvěšování tibetských vlajek totiž opravdu stačit nebude… Vzpomínám, když jsem během českého předsednictví pracoval pro Ministerstvo práce a sociálních věcí. Pravidelnou součástí projevů tehdejšího náměstka Sedláčka, a často i ministra Nečase, na jednáních s našimi evropskými partnery bylo varování, že pokud nebudeme mít flexibilnější pracovní trh, budeme zaostávat a staneme se muzeem zašlé slávy pro čínské turisty (to jsme ještě netušili, jak dopadne za deset let Český Krumlov). Pravidelně jsme se setkávali s prakticky nulovou odezvou. Podobně je tomu s podnikáním – děláme v EU něco pro zjednodušení podnikání, abychom mohli Číně konkurovat? Využíváme naši zahraniční pomoc pragmaticky, abychom mohli vytlačit čínský vliv v zemích třetího světa? Podporujeme Spojené státy v jejich obchodní válce s Čínou? Investujeme dostatečně do vědy a výzkumu, abychom byli schopni si 5G stanice postavit sami? Jsme schopni postavit třeba most na chorvatský Pelješac (jeden z největších současných evropských infrastrukturních projektů, placený navíc do značné míry z evropských peněz) my a ne Číňané? Odpověď na všechny otázky zní (jak na české, tak evropské úrovni) jedno velké NE.

Místo toho jsme se rozhodli naši konkurenceschopnost ještě dramaticky zhoršit ekologickou hysterií a snahou za obrovských nákladů dosáhnout nemožného  – uhlíkové neutrality a to pokud možno už zítra. A v České republice se boj proti Číně redukuje na boj proti jedné společnosti, která (mimo jiné) v Číně podniká. To, že Angela Merkelová byla v Číně už dvanáctkrát, loni si obě země vyměnily zboží za 200 miliard eur, bude stavět 5G síť s Huawei a Bundeswehr provedl letos historicky první společné cvičení s Čínskou lidovou armádou, naše bojovníky proti čínskému vlivu nezajímá (přesto, že třeba senátor Fischer se v České televizi zaklínal obavami německých kolegů z Číny).

Čínské podvolení?

Petr Kellner má jistě svoje zájmy. Chce dělat byznys s Čínou, stejně jako s kýmkoliv jiným. Ale kromě toho prostého faktu, že v Číně podniká, jezdí do ní s byznysovou delegací prezidenta (kupodivu) a jednou za mírně bizarních okolností přivezl Miloše Zemana zase z Číny, nepřinesl nikdo žádný důkaz, že by nějak nadstandardně ovlivňoval českou politiku vůči Číně. V běžné zemi existuje konsenzus, aby jedni podnikatelé podnikali v Číně a druzí zase na Tchaj-wanu. Aby jedni jezdili s prezidentskou delegací do Pekingu a zároveň jiní vyvěšovali tibetské vlajky. Abychom sice všichni nosili čínské oblečení a používali čínské mobily, ale aby zároveň naše tajné služby velmi obezřetně sledovaly pokusy Číny narušit naši kybernetickou bezpečnost. Nevšiml jsem si, že by Petr Kellner tento konsenzus nějak narušoval. A zároveň jsem si bohužel nevšiml, že by se naši bojovníci proti Číně věnovali strukturálním slabostem Západu, které Peking třeba jednou využije k našemu (budoucímu) podvolení.

Text vyšel na Konzervativních novinách

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud