Zrno: Mezi sladkou lží a hořkou pravdou. O Miloši Zemanovi a našem kosovském problému

Matyáš Zrno

KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | O prezidentu Miloši Zemanovi se ne nadarmo říkalo, že by pro dobrý bonmot i vraždil. Neodpustil si to ani na státní návštěvě Srbska, kdy jeho první slova po výstupu z letadla směrem k srbskému premiérovi byla: „Mám rád Srbsko a Srby. Na rozdíl od Kosova“. Vlastně to zas tak dobrý bonmot není, ale českému prezidentovi opět zajistil jeho pár minut slávy, neb ho po delší době citovaly i přední světové agentury. Srbům udělal na jeden den radost, druhý den už zprávy o jeho návštěvě zapadly kamsi na zadní strany novin.

Více poprasku způsobila Zemanova slova v České republice, kde prezident dokonce vyzval vládu k přehodnocení diplomatického uznání nezávislého Kosova, ke kterému sám přispěl víc než kdokoliv jiný, když na jaře 1999 rozhodl o účasti ČR na operaci bombardování Jugoslávie (aby začalo, muselo být jednohlasně schváleno všemi členskými státy NATO – Miloš Zeman měl tehdy unikátní možnost bombardování Srbska zabránit…).

Jenže Kosovo dokáže u části české veřejnosti způsobit dodnes poměrně silné emoční výkyvy. Asi to není nic překvapivého. Máme tendenci přirozeně fandit spíše národu kulturně blízkému, což jsou nepochybně slovanští Srbové více než převážně muslimští Albánci (i když pozor, jsou mezi nimi i katolíci – k nim patří třeba většina albánských zlatnictví v Praze). To samozřejmě nevadilo slovanským Srbům vzájemně se vyvražďovat se slovanskými Chorvaty a Bosňáky, ale to je zase jiný příběh.

Schmarcz: Uznat Kosovo byla chyba. Rozmazávat to po letech je chyba ještě větší

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital