Pavel Fuksa patří k nejlepším českým grafickým designérům a ilustrátorům. Podílel se i na kampani amerického exprezidenta Baracka Obamy (což jak sám říká, je otázka, která padne v každém rozhovoru s ním) a spolupracoval s klienty po celém světě. Ač je dnešní doba považována za silně politicky korektní, podle Fuksy naopak již téměř všechna tabu v reklamě padla. „Díky tomu, že společnost začíná záměrně mluvit o věcech, které donedávna byly v kategorii studu, tak značka, jež dnes pomalu necáká krví na hygienické pomůcky pro osoby, co se identifikují jako ženy, je vlastně pozadu. Trendy jsou takové, že nic není tabu ani problém a všichni mohou všechno, je to velmi rozvolněné,“ vysvětluje Fuksa s tím, že většina firem se dnes snaží oslovovat prakticky jen mileniály a generaci Z a starší zákazníci skoro jako by ani neexistovali.
„Veřejný a reklamní prostor se zahltil strašným množství věcí od lidí, kteří si jen myslí, že mají talent a jsou kreativní, a když se jim řekne, že ne, tak se rozbrečí. Neuvědomují si, že design není soutěž o lajkování bez ohledu na to, zda je to dobré nebo chytré,“ říká Fuksa v nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka.
Podle Fuksy nejde říct, že by jeden typ reklamy vždy fungoval. „Spousta věcí funguje celosvětově, buď je reklama dobrá a chytrá, nebo blbá a trapná, a je úplně jedno, odkud je. I v Británii, Holandsku nebo Japonsku vznikají blbé věci, jen ten poměr blbých a dobrých je jinde. Neřekl bych, že by v Česku dobré věci nevznikaly, ale ten poměr je tu často otočen v jejich neprospěch,“ říká Fuksa.
Fuksa přiznává i to, že v reklamě dnes padla prakticky všechna tabu, často ale na úkor toho, že se všichni snaží jen prvoplánově šokovat. „Sám jsem často označován za cynika a někoho, kdo má černý humor a fór vždy trochu přetáhne, ale pro mě je to pozitivní hodnocení a mám ho rád. Nemám problém ani se sexismem v reklamě,“ říká Fuksa.
Proč je podle Fuksy Česko zahlceno vizuálním smogem? A jaký je rozdíl v práci pro české a zahraniční klienty? Poslechněte si celý podcast.
